Apollo 11 - když člověk poprvé stanul na Měsíci

Od doby, kdy začal člověk používat rozum, stanula mu v mysli otázka, co jsou asi ony hvězdy svítící na noční obloze a zda-li se k nim dá nějak dostat. Jedna z těch „hvězd“ však byla mnohem větší a jasnější - lidé tomuto objektu začali říkat Měsíc a opředli ho spoustou legend a mýtů. Časem se zjistilo, že tento objekt obíhá v pravidelných intervalech okolo Země, netrvalo dlouho a lidé zatoužili se k této tajuplné obrovské kouli dostat blíž. Byly napsány hromady sci-fi románů o cestě na Měsíc, avšak v roce 1969 stanula lidská noha poprvé někde jinde než na planetě Zemi. Lidstvu se úspěšně podařilo dopravit k měsíci člověka a dostat ho zase bezpečně zpátky.

V roce 1961 vyhlásil prezident John Fitzgerald Kennedy program Apollo, který měl za cíl do konce desetiletí dostat lidskou posádku k Měsíci. Jednalo se o smělý a velmi nákladný projekt. Byly do něj investováno celkově 24 miliard dolarů a zapojeno do něj bylo přes 400 tisíc osob. Patřili zde různí konstruktéři, technici, administrativní pracovníci, astronauti, vojáci, ale také kuchaři, uklízeči a další pomocný personál. V době, kdy byl tento program zahájen, se do vesmíru podíval pouze jeden americký astronaut - Alan Shepard, a to ani neobletěl celou Zemi, nýbrž vykonal pouze let po balistické křivce (laicky řečeno nahoru a zase dolů). Bylo nutné vymyslet, jak takový složitý úkol provést a vybrat k této misi ty nejlepší a nejspolehlivější piloty. Starty probíhaly z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě a jako nosné rakety posloužily Saturn V. Program Apollo jako celek se však neobešel bez potíží. Hned první mise - Apollo 1 skončila tragédií. Během cvičného odpočítávání přeskočila v kabeláži jiskra, rozšířil se požár a celá tříčlenná posádka zahynula.

Koncem roku 1968 byly jmenovány posádky pro Apollo 11 (jmenovaly se dvě tříčlenné posádky, jedna hlavní a jedna záložní). Došlo ještě k určitým přesunům kvůli tomu, že Michael Collins musel na operaci. Nakonec se však posádka ustálila takto: Neil Armstrong jako velitel, Michael Collins - pilot velitelského modulu a Buzz Aldrin jako pilot lunárního modulu. Jednalo se o zkušené astronauty, kteří se účastnili misí Gemini - pilotovaných letů do vesmíru. Plán byl takový, že se kosmická loď dopraví k oběžné dráze měsíce, tam se odpojí lunární modul, zatímco velitelský modul s Collinsem bude obíhat stále okolo měsíce. Na povrch měsíce se tedy dostane pouze lunární modul, na jehož palubě budou Armstrong a Aldrin. Kosmonauti budou mít několik hodin na to, aby si Měsíc prošli, zdokumentovali a posbírali také nějaké úlomky hornin, které přivezou na Zemi ke zkoumání. Jako místo pro přistání bylo zvoleno tzv. Moře klidu, které bylo podle průzkumů relativně hladké a vhodné k přistání. Vše muselo být perfektně připravené, ať projekt klapne. 384 tisíc kilometrů od domova si nemůžete dovolit udělat vážnou chybu. Mluvíme o šedesátých letech, uvědomte si, jakými zastaralými technologickými možnostmi lidstvo disponovalo. V jakémkoli dnešním telefonu máte výkonnější čip než který měla tehdy NASA k dispozici. O to více pozoruhodné je, že akce proběhla tak hladce.

Dne 16. července 1969 byly zažehnuty motory rakety Saturn V, v 9:32 místního času raketa vystartovala. Za několik minut dosáhla oběžné dráhy. Cesta k Měsíci trvala asi tři dny. Vše vycházelo mimořádně přesně, takže místo čtyř plánovaných korekcí dráhy proběhla pouze jedna. Jakmile bylo dosaženo oběžné dráhy Měsíce, lunární modul s Armstrongem a Aldrinem se odpojil a sestupoval k povrchu. Počítač špatně vypočítával sestupovou dráhu a astronauti raději převzali kontrolu nad modulem díky ručnímu řízení. Toto přistávání bylo asi nejdramatičtější části cesty. Podle plánu měli před vystoupením na povrch astronauti nějakou dobu spát, ale usoudili, že by stejně neusnuli a zahájili tedy přípravu k výstupu. Ta nakonec trvala skoro dvakrát déle, než se počítalo. Při vylézání z modulu měli chlapci trochu problém, protože průchod byl příliš úzký. Nakonec se jim ale podařilo vysoukat ven a seskákat po žebříku až na povrch. Kosmonauti museli zapíchnout do povrchu Měsíce americkou vlajku, vytáhnout spousty měřících a komunikačních přístrojů. Rozhodně se nenudili, ale sami později přiznali, že vše bylo jednodušší, než předpokládali. Nakonec na místě zanechali ceduli s nápisem:

„Zde se lidé z planety Země

poprvé dotkli nohama Měsíce.
Červenec L.P. 1969.
Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.“

Po chvilce se začali astronauti pomalu balit a odstartovali zpět k oběžné dráze, kde se spojili s velitelským modulem. Čekala je cesta domů. Nakonec přistáli s velitelským modulem do moře, odkud byli potom vytaženi a odvezeni na letadlovou loď USS Hornet. Museli být několik týdnů v karanténě kvůli obavám ze zavlečení mimozemského života na zem. Pokud by například přinesli nějaké viry nebo bakterie, mohly by na Zemi vyvolat nebývalou epidemii. Trojice amerických astronautů, která se účastnila první pilotované mise na Měsíc, se zapsala do dějin a svou slávu si náležitě všichni užívali.

[MJ 16. 2. 2014]