Český Edison

Český Edison, tak je někdy nazýván jeden z největších českých vynálezců a vědců - František Křižík. Hovoříme nejen o technicky velice nadaném člověku, ale také o skutečném vlastenci, který blaho lidu kladl nad svůj osobní úspěch. Kromě známé obloukové lampy zdokonalil tramvaje a má registrováno několik desítek dalších patentů.

Tento génius se narodil v roce 1847 v Plánici u Klatov do rodiny ševcovského dělníka. Jeho otec si přál, aby pokračoval v rodinné tradici, František a osud tomu však chtěli jinak. Šel na gymnázium, které ukončil s výborným prospěchem. Měl však problém se složením maturity, protože ta byla v té době zpoplatněná a v mládí neoplýval velkým jměním. Nakonec to za něj však zaplatil profesor pražské techniky, které se Františku věnoval dále a i díky němu Křižík mohl rozjet kariéru. Poté pracoval na železnici, kde montoval zabezpečovací zařízení (něco jako semafory). Protože byl svědomitý a talentovaný, byl následně zaměstnán jako kontrolor těchto zařízení u Rakouskách drah.

Ve svých dvaceti  čtyřech letech se žení a s manželkou odchází do Krnova. Hodně času tráví v práci a o jeho nadčasovém uvažování svědčí fakt, že si uvědomoval potenciál elektrické energie a pokud to šlo, snažil se vše nejen elektrifikovat, ale také udělat tak, aby bylo možné dané zařízení ovládat na dálku. Jeho prvním patentem byla konstrukce blokové zařízení, které udržovalo dva za sebou jedoucí vlaky v dostatečně bezpečném rozestupu. Věnoval se dalším inovacím v oblasti železnice a není divu, že ve svých dvaceti šesti letech již byl uznávaným odborníkem v oboru. Na mezinárodní technické výstavě v roce 1881 na mezinárodní technické výstavě v Paříži získal zlatou medaili a dělal čest nejen Čechům, ale celému Rakouskému mocnářství.

Od roku 1883 pracuje na vlastní pěst a do několika let se jeho továrna rozrůstá a zaměstnává přes sto zaměstnanců. Koncem století je skutečnou celebritou a nemůže chybět na žádné akci, která má co dočinění s elektřinou či vědou obecně. Měl na starost instalaci osvětlení Národního divadla a byl místopředsedou výboru pro Jubilejní výstavu v Praze v roce 1891. Křižíkovu fontánu na pražském výstavišti zná asi každý. V jeho režii také probíhala výstavba tramvajové sítě v Praze. Lidé tento způsob dopravy zpočátku považovali za pouťovou atrakci a nečekalo se, že by měly získat větší popularitu než koňské povozy. Trvalo jen pár let, aby jeho "elektriky" zcela vytlačily koňskou dráhu. Bylo na čase se věnovat vývoji elektromobilu.

Do vypuknutí první světové války stihl postavit 112 elektráren, zavedl elektřinu do 145 továren, zrealizoval osvětlení několika nemocnic, továren, ústavů a různých veřejných budov. Byl skvělý vynálezce a technik, ale již méně zdatný podnikatel. Odmítal vytvořit akciovou společnost, jak mu navrhoval Emil Kolben a často se potýkal s nestabilní situací. Několikrát ho zachraňovala Pražská úvěrová banka nebo Českomoravské elektrotechnické závody. Jeho životní postoj vystihuje citát: "Co dovedou jinde, to přece my v Čechách dokážeme také!"

[MJ 30. 1. 2017]