Do třiceti let přijde robotická revoluce

Dnes jsme na roboty dozajista zvyklí v téměř všech odvětvích průmyslu a všech oblastech lidského života. Roboti vyrábějí automobily, lakují různé díly, převáží zboží, létají nad našimi hlavami jako drony a v neposlední řadě se různé společnosti snaží o sestrojení inteligentního robota, který by byl k nerozpoznání od člověka. Nové generace robotu mají mít humanoidní vzezření a mají být schopni zastat jakékoli činnosti dělané člověkem. Tedy nejen zastat, ale dokonce člověka v nich i předčít. Na kolik je tato vize přitažená za vlasy a na kolik se opravdu vyplní?

Roboti byli lidským snem odjakživa. Vzpomeňme na egyptské báje o oživlých sochách anebo na židovského golema. Toto byli v lidských představách v podstatě jednoduší roboti, kteří byli stvořeni k tomu, aby vždy splnili zadaný úkol. V moderní době jejich slávu oživil a v podstatě robota "stvořil" Karel Čapek (nebo spíše jeho bratr Josef). Od té doby začali vznikat skuteční roboti, kteří měli člověku pomoci s nějakou prací či úkolem. Od té doby se roboti stali součástí našich domácností - kuchyňský robot, vysavače a další. První skuteční roboti ve světě začali být uplatňováni ve čtyřicátých letech na amerických válečných lodích jako systémy řízení palby. Velké uplatnění nalezli také ve výrobě, kde nahradili dělníky na monotónních procesech anebo byli nasazování tam, kde by nasazení člověka bylo příliš nebezpečné jako například u pyrotechniků nebo v jaderných elektrárnách. Ale i dnes, v roce 2016, nedokázala lidstvo sestrojit robota, který by byl k nerozeznání od člověka. Od roku 1950 existuje jakási definice umělé inteligence, která vyplývá z úspěšného absolvování Turingova testu, který spočívá v tom, že zkoušející komunikuje bez vizuálního kontaktu s dvěma entitami - s robotem a s člověkem. V momentě, kdy nedokáže určit, kdo z nich je robot a kdo člověk, je Turingův test úspěšný. K umělé inteligenci se lidstvo blíží mílovými kroky, avšak stále má dlouhou cestu ještě před sebou.

Dalším problémem, který zde nastává, je jemná motorika. Existují roboti s dvěma nohama a dvěma rukama, dokonce mají na rukou mechanismus nahrazující ruku, ale co se týče jednoduchých činností jako například hraní fotbalu, tanec anebo skládání stavebnice, to jim zatím ještě moc nejde. Zatím není možné naučit roboty zpracovávat tak velké množství vjemů a dělat rychlá rozhodnutí. Jejich pohyby jsou pořád pomalé a jaksi nepřirozené. Jakmile tyto problémy pominou, máme před sebou plně humanoidního robota, který může být od skutečných lidí k nerozeznání.

Jenže co až se toto všechno povede? Co když továrny na roboty začnou chrlit tisíce a miliony inteligentních robotů? K čemu potom budou lidští dělníci v továrnách? K čemu budou prodavačky v Kauflandu? Bude třeba mít ještě horníky, svářeče, uklízečky a řidiče? S příchodem této chvíle, o níž mluví experti jako o robotické revoluce, nastanou stejné potíže jako při revoluci průmyslové, kdy masové zavádění jednoduchých strojů do výroby mělo za následek masivní propouštění. Vyrovná se s tím lidstvo? Nečeká nás válka lidí proti strojům? Nechceme malovat katastrofické scénáře, ale všechny varianty jsou možné a je lepší o případných nebezpečích vědět dopředu a připravit se na ně.

[MJ 16. 2. 2016]