Dopravní nadzvuková letadla

Během druhé světové války byly do praxe uvedeny první proudové letouny a v roce 1947 poprvé v dějinách překonal člověk rychlost zvuku. Toto prvenství patří Američanovi Charlesi Yeagerovi, kterému se povedlo této rychlosti dosáhnout na pokusném letounu Bell X-1.Vyvstaly ale nové problémy – při rychlosti M = 2,5 (Machovo číslo M označuje rychlost zvuku) se již snižuje pevnost běžných hliníkových slitin a může dojít k roztavení skel. Při M=5 již měkne i ocel. Aby mohly letouny začít běžně létat nadzvukovou rychlostí, musela se vyřešit spousta problémů. Musely se najít nové, odolnější materiály pro stavbu letadel, musela se změnit aerodynamika strojů – například šípovitostí křídel. V armádních kruzích začalo být po druhé světové válce běžné zavádění nových – nadzvukových strojů do výzbroje. Došlo k obrovskému rozmachu raketové techniky, která se projevila i ve výzbroji nových letounů. Ovšem civilní sféra si musela na nadzvukové cestování ještě počkat.

Ačkoli byly v leteckém vývoji nejdále USA, kvůli tragédii obřího letounu Valkyrie v roce 1966 a sporům mezi společnostmi Lockheed Martin a Boeing nedošlo k zavedení civilní nadzvukové dopravy v tomto státě. Prototyp zmíněného letounu XB-70-2 Valkyrie dosahoval rychlosti M=3,08 a měl se stát dálkovým bombardérem. Civilní letoun americké výroby měl podle plánů létat rychlostí M=2,7, měl být dlouhý 100m a jeho dolet měl činit 6400 km. Nakonec ale z těchto plánů vlivem finančních i technických problémů sešlo.

Ke slovu přichází Concorde

Zatímco letectví v USA se začalo ubírat směrem zvětšování kapacity letadel (Boeingy), západní Evropa převzala iniciativu ve vývoji nadzvukových dopravních letadel. Hovoříme o spolupráci Velké Británie a Francie, která vyústila ve stvoření velice úspěšného letadla Aérospatiale-BAC Concorde. 60. léta byla ve znamení vývoje a v roce 1969 tento skvost moderní techniky poprvé vzlétl. Zařazen do aktivní služby British Airways a Air France byl v roce 1976. Celkem bylo vyrobeno pouze 16 kusů, Concorde ale létal pravidelně mezi Evropou a Amerikou a byl považován za krále vzduchu. Pojal 152 cestujících a dosahoval rychlosti až 2 352 km/h. Byl poháněn 4 velmi výkonnými motory Rolls Royce. V letadle byla pouze první třída a celá paluba nabízela mnohem větší luxus než běžná letadla. Navíc letenka byla dražší pouze o nějakých 20%. Protože se jednalo svým způsobem o unikátní letadlo, veřejné mínění bylo mnohem náchylnější k případným nehodám těchto strojů. Právě katastrofa v roce 2000 měla nepřímo za následek úplný konec těchto strojů, ke kterému došlo o tři roky později.

Rusové měli nadzvukový letoun dřív

Concorde je sice nejznámějším dopravním letounem, který létal rychleji než zvuk, ale skutečným průkopníkem byli Rusové. Již v roce 1968 poprvé vzlétl Tupolev Tu – 144, který překonal Mach 2. Sloužil pouze v Aeroflotu a celkově jich bylo vyrobeno jen 16. Stejně jako Concorde měl velmi vysoké náklady na provoz a kvůli několika nehodám byl vyřazen už v roce 1978. Jeho maximální rychlost se pohybovala okolo 2400 km/h a jeho design byl velmi podobný Concordu.

V současnosti již žádný dopravní letoun nadzvukovou rychlostí nelétá a zatím nevypadá, že by se některé aerolinky chtěly k této praxi vrátit. Pro ně je rentabilnější zvyšovat kapacitu letadel na úkor pohodlí pasažérů nebo naopak lákat bohaté manažery na nezkrotný luxus. Rychlost dnes není hlavní devízou, která by mohla přinášet leteckým společnostem rychlé a zaručené zisky.

[MJ 21.4.2011]