Existuje temná energie?

Nejslavnější filozof novověku - Immanuel Kant - kdysi řekl: „Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“ Od Kantových dob (18/19. stol) se však do dnešních dnů nic na tomto tvrzení nezměnilo. Obzvláště o vesmíru platí, že čím více jej věda zkoumá, tím více otazníků přibývá. Dnešní akademici ví jen o 4% hmoty vesmíru, který je složen z tzv. „obyčejné hmoty“, zbytek má tvořit tzv. temná energie a chladná temná hmota, o kterých nevíme téměř nic.

Víra ve viditelné

Nejen svatý Tomáš, ale také mnoho kultur se domnívalo, že existuje jen to, co lze spatřit pouhým okem. Lidé tak nejprve věřili, že Země je plochá a hvězdy jsou jakousi střechou světa. Čas běžel dále a lidstvo pochopilo, že Země je kulatá, ale církev se stále držela jistých paradigmat, která byla nezpochybnitelná. Kdo nesouhlasil, tak za to mnohdy zaplatil i životem, jako například Giordano Bruno, který odmítl heliocentrický i geocentrický model vesmíru a hlásal vesmírnou nekonečnost. Vědec byl tehdy za svůj objev „oceněn“ upálením na hranici.

Jak najít neviditelné?

Už z názvu „temná hmota“ vyplývá, že tato substance asi nepůjde vidět pouhým okem. I přesto se vědcům povedlo ji objevit na základě vizuálních metod. Již v 30. letech 20. století si tak všiml profesor Frick Zwicky, že galaxie v nadkupě Coma se pohybují příliš rychle na svou předpokládanou hmotnost. Pro tak rychlý pohyb by v galaxii muselo být 160x více viditelné hmoty. Zwicky tak poprvé začal hovořit o přítomnosti temné hmoty. Psal se rok 1933 a od Brunových dob se toho do 20. století naštěstí mnoho změnilo a vědce již za objev nečekalo upálení.

Mýlil se Einstein i Newton?

Podle Einsteinovy obecné teorie relativity a Newtonova gravitačního zákona se všechny galaxie vzájemně přitahují. Ve Sluneční soustavě by tak mělo docházet k tomu, že čím blíže se nějaké těleso nachází jejímu ohnisku (Slunci), tím se má pohybovat rychleji. Například Merkur by se tak měl pohybovat mnohem rychleji než Jupiter. Jenže Zwicky nic takového nepozoroval. Mýlil se tak Einstein i Newton? Nikoliv! Za vše může údajně temná hmota...

Neviditelná a přitom spatřena?

Temnou hmotu nelze vidět. To je fakt. Přesto ji lze „spatřit“. Jak je to možné? Obyčejná a temná hmota mají totiž jedno společné chování → zakřivují totiž světelné paprsky, kterými procházejí. Tomuto jevu se říká gravitační čočka. V dnešní době se tak astronomové zaměřují právě na snímky, kde se paprsky ohýbají. Touto metodou tak lze mapovat temnou hmotu.

Co o temné hmotě víme?

Do dnešních dnů toho však není mnoho, co by Vám vědci mohli o temné hmotě říci. O temné hmotě se jen ví, že se nepohybuje příliš rychle a s obyčejnou hmotou přichází do styku jen s gravitací. Také se ví, že ačkoliv Zemí prochází každou sekundou miliardy částic temné hmoty, jen miliony reagují na běžnou hmotu... Celkově se však má za to, že temná hmota je jakousi neviditelnou kostrou vesmíru.

Temná energie

Temná hmota však není nejčastějším prvkem ve vesmíru. Mnohem silnější zastoupení má totiž ve vesmíru temná energie. O této energii se toho ví asi tolik jako o temné hmotě. Vědci se však domnívají, že tato energie má za příčinu neustálé rozpínání vesmíru. Galaxie se od sebe díky této energii vzdalují čím dál tím rychleji, čím jsou od sebe více vzdáleny. Tato energie však „soupeří“ s temnou hmotou. Jestliže absolutně zvítězí temná energie, vesmír se bude neustále prodlužovat a jednoho dne vychladne. Když však absolutně zvítězí temná hmota, dojde k tzv. velkému krachu a vesmír by se zhroutil do nekonečně malého bodu. Došlo by k opaku velkého třesku. Jedním si však můžeme být jistí. V tomto životě se toho nedočkáme.

[JG 12. 4. 2015]