Městská zástavba v proměnách staletí

Moderní města začínají vznikat s příchodem průmyslové revoluce a o urbanizaci, tedy o masivním stěhováním obyvatelstva do měst hovoříme zejména v období 19. století. To je doba, kdy byly v dnešních městech položeny základy, na nichž město postupně získalo dnešní podobu.

Do 19. století sice existovaly rozdíly mezi bydlením ve městech a mezi bydlením na venkově, ale s příchodem průmyslové revoluce tyto rozdíly narůstají na intenzitě. Obrovské kupy dělníků, stavbařů, horníků a hutníků (což byla povolání pro raná města nejtypičtější) se valí do měst a je nutné tomu uzpůsobit fungování města. Zde se tedy setkáváme poprvé s nájemními byty, v nichž rodiny bydlí. Dříve tolik hojné měšťanské domy anebo selská stavení přestávají dominovat. Bytovka, ve které je například 8 bytů, je ekonomicky mnohem výhodnější a co je hlavní – šetří prostor. V těchto bytech bydlelo hodně členů, protože hovoříme o době, kdy bylo běžné mít například 7 dětí, z nichž mnohé od útlého věku byly nuceny pracovat. Jistěže to nepřinášelo žádný luxus a o dnešních podmínkách si většina populace mohla nechat jenom zdát.

Počátek dvacátého století je ve znamení nevídaného boomu měst ve Spojených státech. Chicago, New York, New Jersey, Los Angeles, případně později Las Vegas. To vše jsou dnes velmi významná města, která se sice zrodila většinou v 18. nebo 19. století, ale teprve mezi lety 1900 – 1930 skutečně dospěla a mohla konkurovat takovým velikánům Evropy jako Berlín, Londýn, Paříž nebo Moskva. A v USA se objevuje něco do té doby nevídaného. Protože přicházelo do USA větší množství imigrantů, než mohla stávající města pobrat, dochází k problémům s ubytováním. Společně s nárůstem ceny pozemků se jeví jen jediné řešení jako přijatelné – stavět co nejvíce do výšky a tím šetřit prostor půdy. Takto se zrodily mrakodrapy (scyscraper). Jejich velice jednoduchá montáž (většinou se jedná o železobetonové budovy), relativně přijatelné ceny vzhledem k počtu bytů a rozvoj vědy a techniky na počátku dvacátého století měl za následek fakt, že vztyčené prsty mrakodrapů rostly v amerických městech jako houby po dešti. Tento obraz měst se stal synonymem pro americký urbanismus dodnes.

Úplně jiná situace panovala v Evropě, zejména po druhé světové válce. Sami víme, že v komunistickém bloku se hledělo na praktický užitek a nikoli na estetickou stránku věci. Měšťanské domy a malé cihlové bytovky byly od padesátých let pomalu doplňovány nebo nahrazovány velkými panelákovými komplexy. Na jednom sídlišti bydlí několik tisíc lidí, v jednom vchodě potom několik desítek či stovek osob, které se často navzájem ani neznají. Paneláky nabídly rychlou, levnou a jednoduchou výstavbu, vznik obrovského množství bytů s odpovídajícím hygienickým zázemím. Jednoduše řečeno: každý měl kde bydlet za přijatelnou cenu. Jiná skupina osob paneláky odsuzuje a nemůže jim odpustit, že zničily vzhled mnoha evropských měst. Pro některá města se vžilo hanlivé označení betonová džungle.

V posledních dvaceti letech se objevuje řada změn, s nimiž se musela města vypořádat. Bydlení v panelových domech už není to, po čem většina lidí touží a tak se nová sídliště staví spíše z cihelných domů a v jejich prostranstvích se dbá nejen na užitnou, ale i na estetickou a designovou stránku věci. Další trend, který se u nás objevuje, jsou satelitní města. Lidé pomalu odcházejí z měst a bydlí v klidném městě v rodinném domku. Do práce nebo do školy dojíždějí do většího města, které je poblíž (zpravidla do 30 km).

[MJ 12. 5. 2012]