Mezikontinentální rakety

Přinášíme vám exkluzivní seriál o Hitlerových tajných zbraních. Jedná se o věci, které se na školách normálně neučí a jejichž existence je v povědomí lidí utajená nebo značně zkreslená. V dnešním díle se budeme detailně věnovat německým raketám.

 Německým vědcům se podařilo vývoj raket dovést mnohem dál, než je všeobecně známo. Rakety V11 a V-2, které byly na svou dobu doslova revoluční, jsou jen špičkou ledovce. Na konci války byly sestrojeny dálkově řiditelné rakety, které měly na sobě i televizní kameru. Právě tato kamera dálkově přenášela obraz do desítky kilometrů vzdáleného letadla, ve kterém bylo centrum řízení. Stejný princip byl prakticky uplatněn už v korejské válce.

Nejstarší rakety používaly jako palivo střelný prach, ale tyto primitivní zbraně letěly jen pár sekund a neměly dlouhý dolet. Němci přišli na převratný vynález. Použít tekuté palivo. Bitva o Anglii se nevyvíjela zcela podle plánů a bylo třeba hledat nové prostředky, jak na Brity útočit. Pro klasické dělostřelectvo se jednalo o příliš vzdálené cíle, proto se dostaly ke slovu rakety. V červnu 1942 byla k dispozici raketa s označením V1, která měla maximální dolet 370 km, vážila 5m a hmotnost dosahovala něco přes dvě tuny.

Vypadalo to spíše jako nějaké letadlo. Vývoj i výroba raket byly velice nákladnou záležitostí, takže není divu, že výsledek byl trochu zklamáním. Na Anglii bylo vysláno asi 9000 raket, 20 % se zničilo hned po startu, 25 % byla sestřelena britskými stíhačkami, 20 % sestřelila protiletadlová obrana. Cíle zasáhlo pouze 2500 raket. Zabily 6000 lidí a zbořily obrovské množství domů, ale očekávání nesplnila.

Po tomto fiasku došlo v týmu k určitým změnám – Wernher von Braun dostal hlavní slovo a dostatek prostředků a je považován za otce rakety V2. Trvalo mu to sice pár let, ale nakonec představil exemplář, který měl vývoj války zvrátit na stranu Němců. Vážila 13 tun a byla 14 metrů dlouhá. Efektivita byla samozřejmě o něco vyšší, ovšem skody, které napáchaly V2, nebyly závratné a opět se nedosáhlo očekávaných výsledků. Ale s touto raketou se mohlo teoreticky pomýšlet na přesné zásahy na opačné straně Atlantiku.

Zajímavý plán přesného navádění spočíval ve vysazení špionů ponorkami na pobřeží USA, kteří měli na Empire State Building namontovat silnou vysílačku, jejíž signál by naváděl raketu vypálenou nacisty. Po celou dobu letu by měla být naváděna ponorkami. Teprve před cílem by kontakt navázala vysílačka v mrakodrapu. Ovšem sestrojit raketu schopnou doletět déle než 1000 km se Němcům naštěstí nepovedlo. Patrně by stačil jeden nebo dva roky a vše by mohlo být jinak. Wernher von Braun propůjčil své služby Spojeným státům za záruku beztrestnosti a dostal Američany do vesmíru.

[MJ 25.7.2010]