Nacistické létající talíře

Obrovské pozdvižení okolo neidentifikovatelných objektů se konalo až v roce 1947 kvůli americkému Roswellu, kde byl pozorován létající talíř několika hlášením, tento případ byl díky médiím značně zpopularizován a pojem UFO se vrylo do podvědomí veřejnosti. Ovšem co je to UFO? Pokud se budeme držet definice, že jsou to neidentifikované létající objekty, může být pro nás UFO cokoli, co nedokážeme rozpoznat. Mnoho lidí si mylně myslí, že se musí jednat o nějaké mimozemšťany. Pojďme se blíže podívat na Hitlerovo UFO.

Abychom pochopili souvislosti, musíme jít první mnohem dál než k druhé světové válce. Přesněji k roku 1917, kdy se ve Vídni sešla skupina okultních nacistů, kteří se dohodli, že se pro nacismus budou snažit vyvinout nové technologie, zejména nové druhy pohonu. Vyústěním těchto snah bylo založení společnosti VRIL v roce 1933. Po dobytí Německa Rudou armádou a Američany došlo k ukradení nacistických technologií a jak Američané v 50. letech potvrdili, tak vývoj létajících talířů v Německu fakt probíhal. Po 30 letech od ukončení bojů také promluvili někteří svědci, kteří na výrobě těchto strojů pracovali. Jednalo se o talíř, jehož vnější část se otáčela okolo pevného středu a létal stejně jako letadlo, ovšem měl možnost kolmého startu i přistání. Výsledky ovšem nesplnily očekávání, stroje byly příliš poruchové a nepodařilo se je bojově nasadit. Proto se Němci věnovali později raději vývoji v oblasti klasických letadel. Ale i přesto umožňovaly talíře neuvěřitelné manévrovací schopnosti a dosahovaly na tu dobu nepředstavitelných rychlostí. Původně byly vrtulové, ovšem později dostaly tryskový pohon. Talíře byly označované jako Haunebu.

První se stavěly na základně v Peenemünde, ovšem později byla továrna kvůli bezpečnosti přesunuta do Prahy. Do Kbel byla přesunuta největší vědecká esa té doby. Například i ing. Schriever, k němuž se váže i jedna historka. Protože vývoj tajných zbraní nešel zrovna jako po másle, Schriever jej chtěl již ukončit a věnovat se jiným oblastem vědy, ovšem při své návštěvě Chebu si povšiml, jak si místní děti házejí s diskem a to ho přivedlo na nápad zkonstruovat létající stroj podobný talíři. Byl vyroben prototyp, který měl uprostřed kabinu a celý prostor kolem sloužil jako vrtule. Stroj fungoval na stejném principu jako vrtulník, ale problémem bylo udržet stabilitu. Vývoj pokračoval dále a v roce 1945 dospěly talíře k takové dokonalosti, že byly schopné vystoupat během tří minut do výšky několika tisíc metrů. Měl průměr 12,6 metrů a zkoušky se odehrávaly stále ve Kbelích, kde ovšem neunikl zrakům zvídavých jedinců. Proto dnes můžeme najít svědky, kteří vám potvrdí, že něco takového v té době viděli a dokonce vám poskytnou i nákresy, které se zcela shodují.

I když neexistují žádné převratné důkazy o existenci těchto talířů (kromě fotografií, videozáznamů a očitých svědků), není naivní se domnívat, že skutečně existovaly. Důkazem nám k tomu mohou být také letouny s designem talířů americké armády z počátku 50 let.

Čerpáno z knihy Hitlerovy tajné zbraně autorů Thomase Mahnera a Petra Vokáče.

[MJ 14.8.2010]