Web4men.eu - Echelon – mýty a realita - Zajímavosti

Echelon – mýty a realita

Od roku 1998 se o tzv. systému Echelon pro sledování mezinárodních komunikací napsalo a řeklo již mnoho. Většinu těchto informací představitelé Spojených států a evropských zemí odmítli nebo ignorovali. Řada informací o systému Echelon byla zkreslená nebo zcela mylná. Kolem systému Echelon se objevila řada desinformací, polopravd a zmatků. Duncan Campbell, autor zprávy Evropského parlamentu „Interception Capabilities 2000″ se proto rozhodl veřejnosti vysvětlit, co Echelon je a co není.

Echelon je systém používaný americkou Národní bezpečnostní službou NSA (the US National Security Agency) pro zachytávání a zpracování mezinárodní komunikace probíhající přes komunikační satelity. Tento systém je součástí globálního dohledového systému, který vznikl před více než 55 lety. Jiné části stejného systému zachycují zprávy z Internetu, z podmořských kabelů, z radiového vysílání, z tajných zařízení instalovaných na různých velvyslanectvích nebo používají satelity na oběžné dráze pro monitorování signálů kdekoliv na zemském povrchu.

Záchytné stanice slouží pro odposlech radiové a satelitní komunikace. Musí používat velké antény, které lze těžko ukrýt. Proto je tato síť dobře zmapována. Avšak pro zachycení pozemní komunikace lze využít zařízení podél mikrovlnných spojů nebo skryté kabely podél komunikačních kabelů. Komunikace pomocí mikrovlnných pojítek je zranitelná, přestože používá šifrování a technologii frekvenčních přeskoků. Technologie frekvenčních přeskoků (frequency hopping) využívá pro komunikaci několik desítek frekvencí, mezi nimiž se podle předem daného algoritmu po několika milisekundách přeskakuje. Taková mikrovlnná pojítka v pásmu 2,4 GHz používá například nadnárodní společnost Alvarion ve svých zařízeních BreezeNet a BreezeAccess.

Kromě stanic ve Spojených státech systém Echelon dnes používá stanice ve Velké Británii, v Kanadě, v Austrálii a na Novém Zélandu. Přestože tyto stanice vykonávají stejnou činnost jako americký systém Echelon, nejsou nutně jako stanice „Echelon“ označovány. Všechny tyto stanice jsou součástí integrované globální sítě, která používá stejné technické a softwarové vybavení a metody pro získávání a zpracování zpravodajských informací z miliónů zpráv denně na celém světě.

Na rozdíl od špionážních systémů vyvinutých během Studené války systém Echelon je zaměřen především na nevojenské cíle: vlády, organizace, obchod a jednotlivce prakticky v každém státě. Potenciálně je systém schopen sledovat elektronickou komunikaci libovolných lidí kdekoliv na světě.

První evropské zprávy o systému Echelon tvrdily, že tento systém je schopen v Evropě zachytit veškerou elektronickou poštu, telefonické hovory a faxovou komunikaci. Tato představa je mylná. Ani systém Echelon, ani signálový zpravodajský systém, jehož je Echelon součástí, takové činnosti není schopen. Dosud neexistuje žádné zařízení, které by zpracovávalo a rozpoznávalo obsah mluvených zpráv nebo telefonních hovorů. Tato americká síť provozovaná také ve Velké Británii je však schopna zpracovat většinu satelitní komunikace kdekoliv na světě, jíž automaticky analyzuje a dopravuje jejím zákazníkům.

Echelon není určen k odposlouchávání určité jednotlivé elektronické zprávy nebo faxového spojení. Systém zachycuje velké množství komunikačních informací a používá výkonné počítače pro identifikaci a výběr zpráv, které jsou předmětem zpravodajského zájmu. Síť utajovaných zachytných stanic je rozmístěna po celém světě s cílem odposlouchávat všechny důležité komponenty mezinárodních telekomunikačních sítí. Některé komponenty systému monitorují komunikační satelity, jiné pozemní komunikační sítě, další radiovou komunikaci.

Tento světový přísně utajovaný elektronický dohledový systém vznikl ještě v době druhé světové války. Lze říci, že byl jedním z důsledků objevu rádiového přenosu jako základu telekomunikací. Vznik rádia umožnil vládám, armádě a dalším uživatelům přenášet zprávy na mezikontinentální vzdálenosti. Zásadním problémem ale byla možnost odposlechu. Psané zprávy byly fyzicky bezpečné, pokud jejich kurýr nebyl zadržen nebo pokud nedošlo ke špionáži. Objev rádia si vynutil rozvoj kryptografie, umění a vědy vytvářet tajné kódy. Samozřejmě vedl také k rozvoji zpravodajských služeb. Největší dohledovou síť na světě provozuje americká Národní bezpečnostní služba NSA. Podobné sítě provozují také Rusko, Čína, Francie a některé další státy. Většina vyspělých států považuje toto signálové zpravodajství za klíčové. Dokonce menší evropské národy, jako Dánsko, Holandsko nebo Švýcarsko, nedávno vybudovalo Echelonu podobné stanice, které umožňují zpravodajsky zpracovávat zprávy odposlechem civilní satelitní komunikace.

Během 20. století vlády pochopily význam účinných tajných kódů. Avšak v řadě případů nebyly úspěšné. Během druhé světové války se západním Spojencům podařilo rozluštit stovky tisíc německých a japonských signálů. Jak toho dosáhly, zůstalo desítky let po válce přísně střeženým tajemstvím. Krátce po skončení druhé světové války začala Studená válka mezi komunistickým blokem ve střední a východní Evropě a demokratickým světem. Americká Národní bezpečnostní služba NSA (the US National Security Agency) a britské Vládní ústředí komunikací GCHQ (Government Communications Headquarters) začalo budovat světovou dohledovou síť.

Tento systém vznikl na základě tajné dohody „UKUSA Agreement“ z roku 1947, která umožnila sloučit britský a americký systém, obslužný personál a přijímací stanice. Brzy poté se k síti dohody UKUSA připojily tři země britského společenství, Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Později další země, včetně Norska, Dánska, Německa a Turecka podepsaly se Spojenými státy tajné dohody o využívání této signálové sítě jako „třetí strany“.

Kromě propojení stanic každý stát jmenoval své představitele, aby pracovali jako styčný štáb v zahraničních ústředích. Spojené státy americké mají Zvláštní americký styčný úřad SUSLO (Special US Liaison Office) v Londýně a v Cheltenhamu a představitelé britské SUKLO pracují v ústředí Národní bezpečnostní služby ve Fort Meade, které leží mezi Washingtonem a Baltimorem.

Podle dohody UKUSA pět hlavních anglicky mluvících zemí převzalo zodpovědnost za různé části dohledu v různých částech naší planety. Britská zóna zahrnovala Afriku a Evropu východně až k Uralu bývalého Sovětského svazu. Kanadská zóna pokrývala severní šířky a polární oblasti. Kanadská stanice je umístěna v Leitrim jižně od Ottawy. Australská zóna pokrývala celou Oceánii. Dohoda obsahovala společné postupy, cíle, technické vybavení a metody, které by jednotlivé služby měly používat. Kromě toho dohoda ustanovila mezinárodní pravidla pro bezpečnost signálového zpravodajství, která požadují, aby kdokoliv, kdo chce získat přístup ke zpravodajským informacím, byl nejprve prověřen. Každá osoba, která nějak spolupracuje se systémem dohody UKUSA, musí podrobně proškolena, a to často opakovaně při každém určitém projektu. Při proškolení se dovídá nejen o tom, co musí znát, ale také jak zachovávat celkové utajení.

Všechny zpravodajské informace ze signálového zpravodajství jsou označeny zvláštními kódovými znaky, pomocí nichž dochází k roztřídění zachycené komunikace a k určení systémů, pomocí nichž byla komunikace zachycena. Základní úrovní utajení, odpovídající úrovni vyšší než „Přísně tajné“ je „Top Secret Umbra“. Ještě tajnější dokumenty jsou označeny jako „Umbra Gamma“. Kromě toho existují další kódová slova, jimiž se určují okruhy lidí, které mají k utajovaným informacím přístup. Méně citlivé informace, jako jsou analýzy telekomunikačního provozu, jsou označovány jako „Secret Spoke“.

Rozsah a význam globálního dohledového systému ze po roce 1980 začal rychle měnit. Nástup levných širokopásmových rádiových komunikačních zařízení vedl ke vzniku bezdrátového světa. Málokdo však ví, že první globální sítí typu WAN (wide area network) nebyla síť Internet, ale mezinárodní síť signálových stanic a středisek pro zpracování informací. Tato síť byla propojena podmořskými kabely a kosmickými bezdrátovými spoji. Většina kapacity amerických a britských vojenských komunikačních satelitů Milstar a Skynet je dnes vyhrazena pro přenos zpravodajských informací. Až do poloviny 90. let 20. století, kdy začal rychlý nástup veřejného Internetu, neexistovala větší síť než spojení dohledových stanic. Nedávno se britské Vládní ústředí komunikací GCHQ pochlubilo, že pomáhá provozovat jednu z největších WAN sítí na světě a že všechny systémy GCHQ jsou navzájem propojeny do největší lokální sítě v Evropě. Na stejných stránkách se tvrdí, že skutečnou velikost a výpočetní kapacitu této superpočítačové architektury si lze jen těžko představit.

Počítačová síť aliance UKUSA používá velmi podobné technické principy jako síť Internet se svým protokolem TCP/IP. Zajišťuje přístup ke všem záchytným stanicím z ústředního počítačového systému Platform, který provozuje americká Národní bezpečnostní služba. Systém obsahuje další řídící komponenty, zpravodajskou síť hlášení, televizní konferenční systém. Veškerá komunikace po síti je kódována asymetrickými šiframi. Systém elektronické pošty Národní bezpečnostní služby NSA je zcela oddělen od veřejné sítě. Zprávy zasílané na tajné vnitřní adresy nemohou projít do vnější sítě a naopak z vnějších sítí není vnitřní síť viditelná.

Přeprava zpravodajských informací Národní bezpečnostní služby NSA se podobá Internetu. Autorizovaní uživatelé s odpovídajícími přístupovými právy mají přístup k „Zvláštnímu roztříděnému zpravodajství“ pomocí standardních webovských prohlížečů. Toto zpravodajství je vytvářeno operačním oddělením NSA. Systém, který je označován jako „Intelink“ a je provozován z ústředí ve Fort Meade, byl dokončen v roce 1996. Intelink propojuje 13 různých amerických zpravodajských služeb a některé spojenecké služby, které tak mají okamžitý přístup ke všem typům zpravodajských informací. Po přihlášení k systému zpravodajští analytikové a vojenský personál mají přístup ke zpravodajským informacím, videozáznamům, satelitním fotografiím, databázím a hlášením z různých států ve světě.

Asi do 70. let 20. století zpravodajské informace nebyly zpracovány automaticky nebo analytickými metodami. V tomto období většina civilní, vojenské nebo diplomatické komunikace používala vysokofrekvenční radiostanice s dostatečným výkonem. Americká Národní bezpečnostní služba a její partneři provozovali po celém světě stovky záchytných míst, které obklopovaly Sovětský svaz a Čínu. Operátoři těchto stanic procházeli všechna frekvenční pásma a zachycovali hlasovou komunikaci. Během Studené války byla sledována zejména vojenská rádiová komunikace komunistických zemí. Nikoliv nadarmo na každé vojenské radiostanici byla umístěna tabulka „Pozor! Nepřítel naslouchá!“. Operátoři stanic pracovali často pod velkým tlakem a obávali se odejít třeba jen na záchod, aby náhodou nepropásli zprávu ohlašující začátek globální termonukleární války. Podobná hysterie vládla také v armádách komunistických zemí, kdy osádka každého auta se západoevropskou značkou byl považována za potenciálního špióna západních rozvědek.

Během druhé světové války britská zpravodajská služba GCHQ vybudovala rozsáhlou síť odposlechových stanic. Řada z nich se nacházela nejen na území Velké Británie, ale na celém území britského impéria. Operátoři radiových stanic na Bermudách, Kypru, Gibraltaru, v Iráku, v Singapuru a v Hong Kongu sledovali radiovou komunikaci Sovětského svazu a později také Číny s cílem zjistit politický a vojenský vývoj v těchto zemích. Tyto stanice v 60. letech 20. století doplnila americká síť s tisíci dalších trvale provozovaných záchytných stanic. Ještě o něco později se do sítě těchto stanic zapojily stanice z Austrálie, Kanady a Nového Zélandu, které pokrývaly severní oblasti Tichého oceánu a arktické oblasti území Sovětského svazu.

Po podepsání dohody UKUSA byl vytvořen nový řetězec stanic provozovaných v západní sféře vlivu, který monitoroval signály sovětských pozemních a leteckých sil. Britské stanice byly mimo jiné rozmístěny také ve Spolkové republice Německo a tajně také v Austrálii a v Iránu. Americké stanice byly rozmístěny také ve středním a jižním Německu a později také v Turecku, v Itálii a ve Španělsku. V Německu je stanice umístěna v Bad Aibling. Jednou z největších záchytných stanic na světě byla stanice Kagnew Station v Asmara v Erithrei, která byla v provozu od roku 1941 až do svého uzavření v roce 1970. Nejzvláštnějším zařízením byla talířová anténa používaná pro přenos zpráv do Spojených států odrazem od povrchu Měsíce.

V polovině 60. letech 20. století řada z těchto stanic byla vybavena ohromnými anténními systémy, pomocí nichž byla sledována komunikace na všech krátkých vlnových délkách ze všech úhlů, což umožňovalo určit polohu vysílačů zpráv. Globální sítě tohoto druhu provozovalo americké vojenské námořnictvo a vojenské letectvo. Americké letectvo instalovalo 500 metrů široké pole antén pod označením FLR-9 v místech jako Chicksand v Anglii, San Vito de Normanni v Itálii, Karamursel v Itálii, na Filipínách a v Misawa v Japonsku. První stanice typu FLR-9 byly uvedeny do provozu v roce 1964. Americké námořnictvo podobné stanice zřídilo ve Španělsku, v Německu, ve Skotsku, na ostrově Guam a později v Portoriku s cílem zpravodajsky sledovat kubánský režim.

Když Spojené státy vstoupily do války ve Vietnamu, australští a novozélandští operátoři v Singapuru, v Austrálii a na dalších místech pracovali přímo na podporu této války. Velká Británie, která byla ve vietnamské válce neutrálním státem, se této podpory oficiálně neúčastnila. Ve skutečnosti však britští operátoři v záchytné stanici číslo UKC201 v Little Sai Wan v Hong Kongu monitorovali pohyb letecké obrany Severního Vietnamu v době, kdy americké bombardéry B52 útočily na Hanoj a na další cíle v Severním Vietnamu.

Po pádu železné opony v roce 1990 a ukončení Studené války byly některé do té doby přísně utajované informace odtajněny. V americkém Národním kryptografickém muzeu, provozovaném Národní bezpečnostní službou NSA, jsou publikovány informace o řadě jejích odposlouchávacích operací během Studené války. Mimo jiné jsou zde také popsány operace použití lodí a letadel při průniku a provokacích sovětské vojenské obrany, kdy o život přišlo více než sto amerických námořníků a letců. Samozřejmě dlouhodobé aktivity signálního zpravodajství zůstávají nadále utajeny. Během druhé světové války a během Studené války se Sovětským svazem britské a americké zpravodajské služby monitorovaly a dešifrovaly kódy jak svých nepřátel tak spojenců a sledovaly také civilní a obchodní komunikaci po celém světě. Téměř každá diplomatická komunikace všech zemí byla napadena odposlechem.

Používané stanice a metody byly stejné jako stanice použité proti vojenským cílům. Zpravodajské služby označují civilní cíle obvykle zkratkou ILC (International Leased Carier). Toto označení se používá zejména pro soukromé společnosti a pro provozovatele telekomunikačních spojů, jako jsou podmořské kabely nebo radiové stanice. některé ILC spoje jsou financovány vládami nebo velkými soukromými společnostmi jako trvalé spoje. Většina těchto spojů se používá pro veřejné telegrafní, telexové a telefonní služby.

Řadu podrobností o činnosti amerických a britských tajných signálových služeb prozradili dva zběhové Národní bezpečnostní služby na tiskové konferenci v Moskvě 6. září 1960. Bernon Mitchell a William Martin uvedli, že Spojené státy sledují tajnou komunikaci více než 40 států včetně svých spojenců. Více než 2000 lidí pracuje na zachytávání informací kódovaných i otevřených. Sledovány jsou dokonce státy, na jejichž území jsou umístěny záchytné stanice. Význam těchto publikovaných odhalení byl brzy překryt vzájemným obviňováním amerických bezpečnostních služeb. Martin a Mitchell odhalili, že operační oddělení Národní bezpečnostní služby obsahovalo dvě klíčové skupiny. Jedna skupina sledovala Sovětský svaz a jeho spojence. Druhá analytická skupina sledovala všechny ostatní státy a později byla označována jako „ROW“ (Rest of the World).

V roce 1965 se operátoři stanice Chicksands v Anglii plně soustředili na rádiové zprávy leteckých sil Varšavského paktu. Jejich kolegové v Kirknewtownu ve Skotsku sledovali rádiovou civilní komunikaci včetně komerčních rádiových spojů mezi velkými evropskými městy. Tato síť mohla přenášet jakékoliv zprávy od blahopřejných telegramů k narozeninám až po podrobné ekonomické nebo komerční informace a kódované diplomatické zprávy. Zachycené zprávy byly z vysílacích kanálů zaznamenávány na papír a poté byly předávány zpravodajským analytikům. Po celé světě tisíce těchto analytiků prohledávalo většinou nekódovanou komunikaci. Používali každý týden aktualizovaný seznam klíčových slov osob, společností a komodit, na něž se Národní zpravodajská služba právě soustřeďovala. Kódované zprávy byly předávány ihned. V době Studené války byly sledovány zprávy o vůdcích afrických guerillových hnutí, kteří se později stali představiteli různých afrických států. Byly však také sledovány některé významné americké osobnosti, jako herečka Jane Fonda, dr. Benjamin Spock a stovky dalších lidí kvůli jejich odporu vůči válce ve Vietnamu. Sledován byl také Eldridge Cleaver a jeho spolupracovníci kvůli jejich obhajobě lidských práv ve Spojených státech.

Severně od Cuparu ve Skotsku byla záchytná stanice, kterou provozovala Britská pošta. Stanice byla oficiálně maskována jako stanice pro rádiovou komunikaci dlouhého dosahu. Ve skutečnosti jejím účelem bylo sledovat rádiovou komunikaci evropských států.

V 70. letech 20. století tyto zpravodajské aktivity byly postupně slučovány. V roce 1976 Národní bezpečnostní služba ustavila zvláštní civilní jednotku na základně Chicksands, která měla zachytávat a analyzovat civilní a diplomatické zprávy. Tato jednotka se soustředila na neamerickou diplomatickou komunikaci. Byla sledována například francouzská a italská diplomatická korespondence.

Oficiálně se ovšem tvrdilo, že úkolem základny Chicksands je zajišťovat dodržování Mezinárodní telekomunikační konvence. V článku 22 této Konvence, jíž ratifikovaly jak Velká Británie tak Spojené státy americké, se uvádí, že členské státy souhlasí využít všechna možná opatření, kompatibilní se systémem použité telekomunikace, k zajištění utajení mezinárodní korespondence.

Kromě zachytávání civilní radiové komunikace americká Národní bezpečnostní služba NSA a britské Vládní ústředí komunikací GCHQ shromažďovaly tištěné kopie všech mezinárodních telegramů veřejných a komerčních operátorů v Londýně, New Yorku a v dalších střediscích. Zpravodajští analytikové tyto telegramy zpracovávali stejným způsobem jako analytikové v Chicksands a Kirnewtown. Velká Británie sledovala telegramy již od roku 1920 a Spojené státy americké od roku 1945.

8. srpna 1975 ředitel Národní bezpečnostní služby generál Lew Allen prohlásil před výborem americké Sněmovny reprezentantů, že Národní bezpečnostní služba systematicky zachytává mezinárodní komunikaci, a to jak hlasovou, tak kabelovou. Dále přiznal, že jsou zpracovávány také zprávy zasílané a přijímané americkými občany s cílem sledovat činnost zahraničních zpravodajských služeb. V pozdějším slyšení před americkým Kongresem dále uvedl, že Národní bezpečnostní služba používá seznamy pro vyhledávání zahraničních informací zpravodajského zájmu.

Američtí zákonodárci začali zkoumat, zda tyto operace nejsou protiústavní. Během roku 1976 expertní skupina Ministerstva spravedlnosti zkoumala možnou kriminální činnost NSA. Část jejich zprávy byla publikována v roce 1980. Ve zprávě se uvádí, že shromažďování zpráv o amerických občanech bylo neúmyslným důsledkem sledování mezinárodní rádiové a kabelové komunikace.

Podobně jako Velká Británie dlouho předtím také Národní bezpečnostní služba NSA začala od roku 1945 systematicky sledovat kabelovou komunikaci velkých kabelových společností, jako byly RCA, Global, ITT, World Communications a Western Union. Později místo papírových kopií telegramů byly záznamy prováděny na magnetická média a bylo využíváno přímých spojení monitorovacích středisek. Ve Velké Británii veškeré mezinárodní telexové spoje a telegrafní okruhy procházely monitorovacím střediskem UKC1000 v Londýně.

Počátkem 70. let 20. století ruční práce analýzy zpráv na výskyt určitých jmen na seznamu byla postupně nahrazována počítačovými systémy. Tyto počítače prováděly podobnou činnost jako dnešní vyhledávače na Internetu. Počítače vyhledávaly určitá slova, fráze nebo kombinace slov a označovaly všechny zprávy, v nichž se taková slova nebo kombinace vyskytovaly. Postupně se tato činnost s růstem mezinárodní komunikace rozšiřovala. Během 80. let 20. století Národní bezpečnostní služba NSA vyvinula mikroprocesor pro rychlé vyhledávání dat, který byl přizpůsoben k tomuto účelu. Později se tento mikroprocesor objevil také na komerčním trhu s tvrzením, že obsahuje výkonné porovnávací funkce znakových řetězců, které jsou schopny pracovat s libovolným systémem ukládání textových informací. Jediný mikroprocesor je schopen zpracovat miliardu bytů textových archivů, tisíce textových informací on-line současně připojených uživatelů nebo gigabyty datových záznamů denně filtrováním přes desítky tisíc složitých textových filtrů.

Přestože americké zpravodajské služby používají řadu různých systémů, klíčovým počítačovým systémem každé moderní signálové zpravodajské stanice je „Slovník“ (Dictionary). Každý stanice Echelon nebo stanice podobná systému Echelon takový slovník používá. Dnes jsou dokonce dostupné jeho přenosné verze a lze jej zavést do kufříkové jednotky označované jako Oratory. Slovníkové počítače analyzují vstupní kanály informací a vybírají z nich zprávy k další analýze na základě textových filtrů. Jejich cílem je tedy vyřadit pokud možno co nejvíce nepodstatných zpráv.

V roce 1992 bývalý ředitel NSA William Studeman popsal jeden typ filtrování, který se používá v systémech podobných systému ECHELON. Uvedl, že zpravodajský shromažďovací systém je schopen generovat milión vstupů za půl hodiny, ale filtry vyřadí všechny kromě asi 6500 vstupů. Pouze 1000 vstupů pak splňuje sledovaná kritéria a jen 10 vstupů je zpracováno analytiky. Taková je běžná statistika zpravodajských shromažďovacích a analytických systémů, které shromažďují technické zpravodajství. Zhruba jednu zprávu z tisíce vidí lidské oči.

Každý Slovník je ohromnou zpravodajskou databází, která obsahuje tabulky informací související s daným cílem, jako je seznam telefonních, mobilních a faxových čísel. Obsahuje také fyzické nebo e-mailové adresy, jména nebo typy frází, které jsou vyhodnocovány pomocí běžných jazykových pravidel.

Mocné metody Slovníku a metody hledání klíčových slov budou v blízké budoucnosti nahrazeny „tématickou analýzou“ a mocnějšími intuitivními metodami, které budou pracovat heuristicky, tedy budou schopny se učit. Takové analytické metody umožní dotazy typu „najdi mi dokumenty o subjektu X“, kde X může být třeba „milostná korespondence“ nebo „zbraně v Iránu“.

Ve standardním americkém testu pro vyhodnocení systému tématické analýzy je jednou z úloh pro analytický program nalézt informaci o „podpoře Airbusu“. Tradiční metody používají hledání klíčových slov nebo relevantních dat a synonym. Například systém je schopen jako synonymum pro „Airbus“ použít také „A-300″ nebo „A-320″. Nevýhodou takových metod je vyhledání irelevantních zpravodajských informací (například o exportní podpoře pro zboží přepravované Airbusem) a naopak vynechání relevantních informací (například o finanční analýze společnosti v konsorciu, která jméno „Airbus“ vůbec nezmiňuje). Tématická analýza by měla tyto problémy překonat a tím se přiblížit lidské inteligenci.

Cílem analýzy britského monitorovacího střediska UKC1000 bylo sledovat informace o politicích, diplomatech, obchodnících, představitelích odborových organizací, informace o nevládních organizacích jako Amnesty International a dokonce informace o hierarchii katolické církve.

Systém Echelon vznikl počátkem 70. let 20. století a od té doby prošel rozsáhlými změnami a vývojem. Koncem 60. let 20. století s budováním prvních satelitních záchytných míst lidské operátory nahradily účinnější počítačové systémy. První z těchto stanic byla vybudována v Morwenstow v Cornwallu. Stanice byla vybavena dvěma velkými talířovými anténami, které zachycovaly komunikaci přes Atlantický a Indický oceán. Druhá stanice byla vybudována ve vojenském středisku Yakima Firing Center asi 200 kilometrů severozápadně od Seattle. Středisko je umístěno v poušti mezi Saddle Mountains a Rattlesnake Hills. Yakima zachycuje komunikaci satelitů Intelsat přes Tichý oceán.

Počátkem 70. let 20. století Národní zpravodajská služba NSA a Ústřední zpravodajská služba CIA (the Central Intelligence Agency) zjistily, že účinnějšího a výkonnějšího zachytávání informací lze dosáhnout z vesmíru. Záznamy byly zapisovány na magnetická média. Satelitní sledování rychle překonalo schopnosti sovětských lingvistů a analytiků. Koncem 70. let 20. století jedním z hlavních středisek na zpracování informací zachycených z vesmíru byl Menwith Hill ve střední Anglii. V dokumentu z roku 1981 se o tomto středisku hovoří jako o „Echelon 2″, což vede k domněnce, že v tomto roce již byla budována druhá generace sítě Echelon.

V polovině 80. let 20. století s rozvojem počítačových technologií došlo k prudkému nárůstu neverbální komunikace. Proto byla naplánována další automatizace v rámci dvou přísně tajných projektů P-377 a P-415 Národní bezpečnostní služby. Zavedení těchto projektů dokončilo automatizaci vyhledávání informací, které bylo započato v předchozím desetiletí. Počítače nahradily analytiky, kteří dříve prohledávali zachycené zprávy vytištěné na papíru na výskyt hledaných slov. Koncem 80. let 20. století byl personál záchytných zpravodajských stanic vyškolen pro práci s novými počítačovými systémy Echelon.

Projekt P-415 měl za cíl vybudovat globální internetovou síť, která umožnila zpravodajským uživatelům využívat počítačů sítě v každém zpravodajském středisku a přijímat výsledky automaticky. Vybrané příchozí zprávy byly porovnávány automaticky s hledanými záznamy ze Slovníku. Pokud byla nalezena shoda, počítač zaslal příslušnou zprávu příjemcům. Podle Nickyho Hagera Slovníkové počítače jsou schopny zpracovat několik tisíc požadavků současně.

Podrobnosti o projektu P-415 a plánech značného globálního rozšíření systému Echelon v roce 1988 odhalila Margaret Newsham, správce počítačových systémů, která v polovině 80. let 20. století pracovala na jistých tajných projektech pro dodavatele americké Národní bezpečností služby NSA. Od srpna 1978 pracovala v Menwith Hill Station jako softwarový koordinátor. Podílela se na správě řady počítačových databází včetně systému „Echelon 2″ a pomáhala zavést systém pro zpracování informací přenášených ze zpravodajských satelitů Chalet, Vortex a Mercury. Její odhalení vedlo v roce 1988 k publikování první zprávy o systému Echelon.

V Sunnyvale v Kalifornii Margaret Newsham pracovala pro společnost Lockheed Space and Missiles Corporation. Podílela se na plánech projektu P-415 značného rozšíření sítě Echelon. Během svého zaměstnání ve společnosti Lockheed byla svědkem korupce, podvodů a zneužití plánovaných a funkčních systémů sledování. Počátkem roku 1988 vypovídala před stálým kongresovým výborem pro zpravodajství. Prohlásila, že během své práce v Menwith Hill byla svědkem odposlechu telefonů senátora Stroma Thurmonda.

Podrobnosti o systému Echelon by zřejmě nikdy nevzbudily větší zájem veřejnosti. Avšak spisovatel Nicky Hager šest let vytrvale zkoumal novou stanici systému Echelon, která byla uvedena do provozu v roce 1989 ve Waihopai na Jižním ostrově Nového Zélandu. Jeho kniha „Secret Power“ z roku 1996 vychází z řady rozhovorů se členy novozélandské zpravodajské organizace. Tato kniha je dosud nejpodrobnější a nejúplnější zprávou o činnosti systému Echelon. Počátkem roku 2000 se do rukou jednoho amerického výzkumníka dostaly další informace a dokumenty, které obsahují řadu detailů o tom, jak byl systém Echelon vyvinut pro použití na celém světě. Do roku 1982 zadávala Národní bezpečnostní služba NSA zakázky společnosti Lockheed Space and Missiles Systems, jejíž inženýři a vědci pracovali na projektu P-377. Cílem tohoto projektu bylo vyvinout standardní zařízení ADPE (automated data processing equipment) pro automatizované zpracování dat, které mělo být součástí systému Echelon. Zařízení se skládalo z následujících prvků:

subsystém lokální správy
subsystém vzdálené správy
rozdělování rádiových frekvencí
subsystém ovládání komunikačních kanálů
subsystém zpracování telegrafních zpráv
subsystém pro zpracování telegrafie frekvenčním multiplexováním
subsystém pro zpracování telegrafie časovým multiplexováním
subsystém pro zpracování hlasu
modul pro záznam hlasu
subsystém pro zpracování faxů
zařízení pro tvorbu hlasových magnetických pásek

Projekt P-377 také zahrnoval vývoj softwarových systémů pro zavedení a aktualizaci databází Slovníku. V té době hardware subsystému pro slovníkové zpracování byl založen na seskupení minipočítačů VAX společnosti Digital Equipment Corporation, které byly vybaveny operačními systémy VMS a zvláštními jednotkami pro zpracování a oddělování různých typů satelitní komunikace.

V letech 1998 a 1999 zpravodajský odborník dr. Jeff Richelson z Národního archivu bezpečnosti ve Washingtonu využil Zákona o svobodném přístupu k informacím pro získání nových oficiálních dokumentů amerického námořnictva a letectva, které potvrzují pokračující existenci a rozvoj systému Echelon. Získané dokumenty dokazují, že jednotky Echelon jsou v provozu na čtyřech místech, a potvrzují, že existuje páté místo pro shromažďování informací ze satelitní komunikace jako součást systému Echelon.

Jedním z míst je Sugar Grove ve státě West Virginia asi 250 mil jihozápadně od Washingtonu v odlehlém místě hor Shenandoah Mountains. Tuto stanici provozuje Bezpečnostní skupina amerického námořnictva a Zpravodajská služba amerického letectva. V létě 1990 zde byl instalován nový systém signálního zpravodajství. Podle oficiálních amerických dokumentů zde také vzniklo oddělení výcviku systému Echelon a po ukončení výcviku v roce 1991 se stanice stala součástí systému Echelon.

Americké letectvo veřejně potvrdilo, že v Sugar Grove provádí řízení satelitní komunikace na podporu uživatelů informací ze systému COMSAT a že zde pracují dobře vycvičení systémoví operátoři, analytici a správci. V letech 1998 a 1999 zpravodajská služba amerického letectva potvrdila, že Sugar Grove slouží pro zajištění zpravodajské podpory operačním důstojníkům letectva a dalším uživatelům systému COMSAT. V roce 1990 byly zveřejněny fotografie čtyř satelitních antén v Sugar Grove. V listopadu 1998 se jejich počet zvýšil na devět.

Další podobná stanice se nachází v Sabana Seca ve státě Portoriko jako záchytné místo COMSAT. Jeho úkolem je provádět zpracování satelitní komunikace. Další dokumenty týkající se systémů Echelon a COMSAT ukazují, že další záchytné stanice se nacházejí v Yakima, v Misawa v Japonsku a na ostrově Guam.

V roce 1984 se ke Spojeným státům a Velké Británii přičlenily Austrálie, Kanada a Nový Zéland a začaly společně provozovat systém záchytných stanic COMSAT (communications satellite). Ve Spojených státech se na provozu podílí Národní bezpečnostní služba NSA (the US National Security Agency), ve Velké Británii Vládní ústředí komunikací GCHQ (Government Communications Headquarters), v Kanadě Úřad bezpečnosti komunikací CSE (the Communication Security Establishment) a v Austrálii Ředitelství obranného zpravodajství DSD (the Defense Signals Directorate).

Stanice Geraldton poblíž Perthu v západní Austrálii zachytává japonské diplomatické a komerční zprávy, komunikaci všech typů mezi Severní Koreou a okolním světem a informace o dalším vývoji jaderných zbraní v Indii a v Pákistánu. Stanice v Shoal Bay v severních teritoriích Austrálie zachycuje zprávy z Indonésie. Australské zdroje ale tvrdí, že Shol Bay není součástí systému Echelon, protože si Austrálie nepřeje, aby Spojené státy a Velká Británie mohly zprávy přejímat přímo.

Stanice Waihopai na Novém Zélandu je spojena s komunikačními satelity Intelsat, které pokrývají jižní Tichý oceán. V roce 1996 krátce po publikování knihy „Secret Power“ se v novozélandské televizi objevily záběry operačního střediska stanice. Tyto záběry byly pořízeny tajně filmováním v noci přes okna stanice. Televiznímu reportérovi se podařilo natočit záběry technických manuálů, které potvrdily, že stanice slouží k odposlechu satelitů Intelsat. Zdá se, že ve stanici není žádný personál a že pracuje automaticky. Slovníkové počítače zpracovávají samostatné seznamy pro NSA, GCHQ, DSD a CSE. Kdykoliv slovníkový počítač zachytí zprávu, která obsahuje některé klíčové slovo z některého seznamu, zašle tuto zprávu přímo příslušnému středisku v daném státě. Nikdo na této stanici nesleduje, jaké zpravodajské informace jsou zde shromažďovány pro zahraniční zpravodajské služby.

Před zavedením systému Echelon zpravodajské služby států, na jejichž území byly provozovány záchytné stanice, měly možnost sledovat, jaké informace byly zachyceny a zpracovány. Nyní jsou zlomky zpráv vybrané slovníkovými počítači zasílány okamžitě do středisek většinou americké Národní bezpečnostní služby, aniž zpravodajské služby států mají možnost tyto informace studovat.

Informace ze sítě Echelon a z dalších částí globálního dohledového systému používají Spojené státy a jejich spojenci k diplomatickým, vojenským a komerčním účelům. V roce 1994 v časopise Spyworld, jehož spoluautorem je Mike Frost, jeden z bývalých pracovníků kanadské služby UKUSA, byla publikována zpráva o metodách špionáže mikrovlnnou technologií. Sofistikované přijímače a procesory byly tajně přenášeny na americká a kanadská vyslanectví v diplomatických zavazadlech, kde pak byly použity k monitorování různé komunikace ve vládních budovách cizích hlavních měst.

Protože většina mikrovlnných sítí je soustředěna v hlavních městech, budovy vyslanectví se staly ideálním místem. Budovy vyslanectví jsou chráněna diplomatickou imunitou a proto umožňují zachytávat zprávy přímo v srdci cílové země. Americká Národní bezpečnostní služba požádala kanadskou zpravodajskou službu, aby vyplnil mezery v zemích, kde neprobíhaly americké a britské akce. Některé zdroje v Austrálii potvrdily, že těchto akcí se účastnilo také Ředitelství obranného zpravodajství DSD (the Defense Signals Directorate). Na území členských států dohody UKUSA zachytávání pozemních telekomunikací bylo prováděno zvláštními zpravodajskými zařízeními. Spojené státy, Velká Británie a Kanada mají dobrou geografickou polohu pro zachytávání značného množství světové telekomunikace, která přechází přes jejich území.

Po ukončení Studené války byl omezen personál stanic a řada zámořských stanic byla uzavřena nebo nahrazena vzdálenými operačními zařízeními, která jsou řízena vzdáleně z velkých středisek. Hlavním cílem současné mezinárodní signálové zpravodajské činnosti je komerční nebo ekonomické zpravodajství. Americká vláda v době prezidenta Billa Clintona ustavila nové obchodní a ekonomické výbory a požádala Národní bezpečnostní službu NSA a Ústřední zpravodajskou službu CIA o podporu amerického obchodu vyhledáváním možných kontraktů v zahraničí. Ve Velké Británii od roku 1994 Vládní ústředí komunikací GCHQ se oficiálně podílí na ekonomické prosperitě Velké Británie a hájí zájmy jejích občanů v zahraničí.

Nové mezinárodní komunikační sítě a globální síť Internet si vynutily nové systémy pro ukládání a zpracování informací. Již počátkem 90. let 20. století britské Vládní ústředí komunikací GCHQ a americká Národní bezpečnostní služba NSA používaly systémy s ukládací kapacitou více než terabytu dat. V blízké budoucnosti tyto systémy budou mít ukládací kapacitu tisíckrát větší. Běžnou úlohou těchto systémů je vyhledávání klíčových slov v zachycené psané komunikaci pomocí telexu, e-mailu a přenosu dat. Tato metoda není nejúčinnějším nástrojem a proto byly vyvinuty nové metody s cílem rozpoznat „témata“ telefonních hovorů. V blízké budoucnosti chce Národní bezpečnostní služba NSA dosáhnout plně automatizovaného zpracování telefonních hovorů.

V rámci „informační války“ se signálové zpravodajské služby snaží překonat stále rostoucí použití kódování přímou komunikací a útoky na cílové počítače. Tato metoda je rozporná, ale využívá informace o virech, o chybách softwaru a o úmyslných dírách operačních systémů a hardwaru.

V informačním 21. století se musíme znovu naučit to, co bylo používáno již ve 20. století. Přes ohromný pokrok technologie dnešní elektronická pošta je většinou zcela otevřena cizím očím, jako byly první rádiové a telegrafní zprávy. Pochopitelně Národní bezpečnostní služba NSA a její partneři se snaží omezit a bránit před prosazováním soukromí v mezinárodní komunikaci. Jejím cílem je zachovat komunikaci nekódovanou, aby ji bylo možno snadno zpracovat systémy jako je Echelon. Soukromí a bezpečnost spočívá stejně jako ve 20. století v použití tajných kódů a v šifrování. Dokud tato ochrana nebude účinná a všudypřítomná, systém Echelon a jemu podobné systémy zůstanou s námi.

Mnohé komerční produkty mají implementovány slabé šifrovací algoritmy a příslušné dešifrovací programy lze dnes často nalézt na Internetu. Další produkty používají slabou kryptografii záměrně. V případě Spojených států amerických platí exportní omezení na vývoz kvalitní kryptografie, které omezuje délku šifrovacího klíče na 40 bitů. Takové šifry lze rozluštit pomocí standardního technického a softwarového vybavení nejvýše během několika dní.

Pro profesionální zpravodajské služby je použití slabých šifer velmi výhodné. Jednak jsou ukazatelem důležitosti přenášené informace a jednak se snadno dešifrují. Národní bezpečnostní služba používala vlastní šifrovací zařízení pro standard DES (Data Encrypton Standard), jehož klíč má délku 56 bitů a na Internetu byl dešifrován spojením stovek počítačů během 41 dní. Národní bezpečnostní služba dnes využívá šifrovací algoritmus Skipjack o délce 80 bitů, který je v nejbližších desetiletích nenapadnutelný. Americké firmy kvůli exportnímu omezení na vývoz kvalitní kryptografie přicházejí ročně o miliardy dolarů. Proto se snaží tuto situaci změnit. Zatím však bezvýsledně. Kvalitní šifry mají klíčový význam pro americkou národní bezpečnost.

Literatura:

[X1] Duncan Campbell: Inside Echelon. The history, structure und function of the global surveillance system known as Echelon. 25.07.2000. Verlag Heinz Heise, Hannover.

[X2] Nicky Hager: Exposing the global surveillance system. CAQ [Ham Radio Online] & [JYA's Cryptome] (CovertAction Quarterly). William Knowles [M1]

[X3] Answers to Frequently Asked Questions (FAQ) about Echelon.

[X4] Vlastimil Klíma: Třetí světová. Šifrování – ochrana dat. Zdroj: Chip 8/1998.

[JJ 21.10.2009]