Hračky našeho dětství

Zatímco dnešní děti si hrají s mluvícími medvídky, chytrou plastelínou a chytrými telefony, pomocí nichž si píšou na facebook statusy, my, dnešní generace dvacátníků a třicátníků měla hračky zcela jiného charakteru. Pokud bylo něco elektronického, byla to spíše vzácnost a mnohem více času jsme trávili venku v přírodě anebo se skutečnými kamarády.  

Tatra do písku

Výrobce nákladních automobilů Tatra stál v 80. letech na vrcholu svých sil a s tím také souvisel fakt, že symbolem pro těžké nákladní auto se stala tatrovka. Tatrovky byly populární nejen na cestách, ale také na pískovištích, kde jsme se v nich navzájem s kamarádem vozili anebo dokázali strávit hodiny tím, že jsme přesypávali písek z jedné hromady na druhou. S úpadkem značky Tatra se začala měnit i nabídka těchto plastových hraček.

Stavebnice

Stavebnice rozvíjejí nejen tvořivé myšlení dětí, ale také jejich manuální zručnost. Stavebnici Merkur zná snad každý. Díky ní jsme mohli montovat autíčka, jeřáby, ale také složitější hračičky. Z kovových částí, které se spojovaly pomocí šroubků a matiček, bylo možné vyrobit skoro cokoli. Ale existovaly samozřejmě i jiné stavebnice. Jen vzpomeňte. Někteří jsme měli doma soupravu nazvanou Seko anebo v pozdějších dobách se k nám dostává Lego nebo jeho odvozenina Cheva.

Céčka

Jen málokoho nezastihla mánie osmdesátých let. Jednalo se o malinká plastová písmenka, z nichž se daly tvořit řetízky. Sloužily jako módní doplňky, jako artikl pro sbírání anebo se dala hrát tzv. čára. Hráči se snažili céčko hodit co nejblíže čáře. Ten kdo vyhrál, posbíral céčka všem ostatním hráčům. V 80. letech byly tyto hračky tak populární, že k nim Michal David složil dokonce písničku, ale dnešním dvacátníkům mohou být tyto hry už poněkud vzdálené.

Pogy

Jedná se o záležitost devadesátých let. Okolo roku 1995 byste jen těžko hledali u nás školu, na které by se o přestávkách pogy nehrály. Pogy byla placatá kolečka z kartonu, které byly určeny ke sbírání i hraní. Hra spočívala v tom, že jste vsadili (postavili do komínku) určitý počet pogů a potom jste se snažili pomocí tzv. házečáku překlopit co nejvíce pogů. Ty, které se vám podařilo překlopit, jste vyhráli. Hraje se do té doby, než v komínku nezbude nic. Tak jak se rychle pogy objevily, stejně rychle zmizely. Dnes je jejich popularita velmi nízká.

Konzole

Éra přelomu osmdesátých a devadesátých let je ve znamení prvních domácích počítačů. Někdo se mohl doma pyšnit didaktikem, jiný dokonce třeba XTéčkem. Tyto počítače nebyly určeny pouze k hraní her, ale ke všem běžným operacím. Dostupnější však byly herní konzole jako Atari, Nintendo anebo Sega. Na těchto mašinách začínali mnozí dnešní hráči. Osmibitové hry jsou k nezapomenutí.

Tetris

Tetris anebo první kapesní herní konzole. Právě tetris byl hrou, která se na ní hrála nejčastěji a pokud někdo takovýhle gameboy vlastnil, byl v očích spolužáků ihned něco víc. Ostatní loseři si hráli na pískovišti, ovšem vy jste mohli na lavičce pípat s tetrisem. Při porovnání s dnešními chytrými telefony působí tento starý tetris jako z muzea.

[MJ 11. 7. 2013]