Kníže, kterému nepadly karty

Asi každý z nás už někdy použil přísloví žije si jako král, nebo má se jako kníže. Snad vždy tím chceme říci, že se má někdo opravdu dobře a že mu nic neschází. Jinými slovy - dotyčnému prostě padly karty. Většina králů a knížat se měla opravdu dobře, obzvláště srovnáme-li jejich osudy s životem prostých lidí. Kdyby však člověk znal životní příběhy některých českých knížat a králů, možná by byl s tímto přirovnáním opatrnější. Existují totiž případy, kdy knížecí či královský post znamenal pro dotyčného to nejhorší utrpení. My jeden takový případ známe.

Eunuch Jaromír

Jedním z takových českých panovníků byl kníže Jaromír. Jaromírovi se moc nedařilo již od mládí, ačkoliv byl členem knížecího rodu - Přemyslovců. Jeho bratr – Boleslav III., se totiž stal knížetem a nechtělo se mu riskovat, že by ho jeho mladší bratr mohl v budoucnu sesadit. Zabít bratra jen tak pro nic za nic se Boleslavovi nechtělo, tak nechal Jaromíra alespoň vykastrovat. Díky bratrské lásce tak měl Jaromír postaráno o pěkné mládí...

Kníže pro srandu

Boleslav III. vyváděl podobné ukrutnosti na všechny strany. Tuhle někoho uvěznil, támhle někoho oslepil a pár poprav k tomu. Takového panovníka nikdo nechtěl a tak byl brzy zbaven trůnu. Místo něj se však knížetem stal jistý Vladivoj, a ten měl zase jiný koníček – lihoviny. Nebyl to žádný troškař, Kosmas o něm dokonce tvrdil, že když neměl hodinu alkohol, nebyl schopný vládnout. Tisíce lahví alkoholu však nejsou nejlepší životosprávou. Jednoho dne se tak stalo, že se Vladivoj z včerejšího haldamáše již neprobudil. Císaře nenapadlo nic lepšího, než na český trůn dosadit námi známého eunucha Jaromíra...

Z kastrovaného Jaromíra neměl v zemi skoro nikdo respekt. Nebyl okleštěn jen fyzicky, ale i jeho moc se oklešťovala a nakonec byl lidu dobrý alespoň na pobavení. Druhý nejmocnější rod v zemi - Vršovci, tak jednoho dne Jaromíra při hostině svlékli do naha a přivázali ho ke kůlům v zemi. Několik hodin pak kníže sloužil jako překážka pro koně, které jej přeskakovaly. Všichni přítomní na hodokvasu se náramně bavili.

Žalovníček žaluje

Jaromír vládl tímto stylem 8 let, než ho svrhl jeho další bratr - Oldřich. Jaromír se proti svému bratrovi nepostavil s mečem v ruce, ale místo toho si šel stěžovat za císařem Jindřichem. Císař však nebyl zvědavý na nějaké žalovníčky, a tak Jaromíra zavřel do vězení na více než 20 let! I tak však zasvitlo do temných kobek Jaromírova vězení světlo naděje. Jeho bratr – kníže Oldřich - totiž rozhněval nového císaře a ten ho sesadil. Nový císař opět vsadil na kvalitu a jmenoval knížetem Jaromíra...

Ze zenitu do náručí Chárona

Jaromír tak po dlouhých letech věznění zasedl opět na českém knížecím stolci. Moc dlouho se však z trůnu neradoval, protože jeho bratr Oldřich byl propuštěn z vězení a opět se chopil moci. Oldřich se svému bratru Jaromírovi odměnil tak, že ho nechal oslepit a zase uvěznit. Ani Oldřich se však dlouho na trůnu neohřál a po roce své druhé vlády zemřel. Dědické právo měl opět Jaromír...

Tentokrát se však již o trůn nezajímal a tak ho přenechal svému synovci Břetislavovi. Tento akt chtělo vidět tolik lidí, že mezi ně musely být házeny mince, aby knížata neutlačili. Jaromír tím odešel do ústraní, aby v poklidu dožil svá léta. Netušil, jak hluboce se zmýlil. Během předání koruny se totiž neopomněl navézt do rodu Vršovců, kteří mu to nemohli zapomenout. Jednoho dne tak odběhl do kadiboudy, aniž by si všiml čehokoliv divného. V latríně však byl schovaný kat Vršovců, který Jaromíra probodl kopím... Život knížete tak skončil.

[JG 22. 2. 2015]