Nejlepší válečné romány

Dnešní  literatura je mnohdy považována za pokleslou, což je do velké míry dáno tím, že je primárně psána za účelem rychlého a velkého výdělku a pozapomíná se na vlastní ideu tvorby. Knihy jsou psány pro široké masy čtenářů, kteří před spaním rádi sáhnou po něčem nenáročném. Velkou část dnešního trhu s knihami zabírá erotická literatura (např. Padesát odstínů šedi), která si podmanila velkou část ženské populace napříč věkovým spektrem. Muži však raději sáhnou po jiném stylu literatury. Velmi populární je scifi, detektivní romány, ale také válečná literatura. Tento žánr nese několik společných znaků – většinou je to odpor k válce, který je přetaven buď v satiru a ironii nebo v popis krutých syrových zážitků. V následujícím článku si představíme výčet těch nejlepších knížek z válečné literatury.

Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Začneme poněkud netradičně. Švejka viděl snad každý, ale určitě ne všichni jej měli v ruce i v knižní podobě. Nejedná se o typickou ukázku válečného románu, nýbrž o satirický protiválečný román, který ukazuje, jak se s nástrahami války je možné v klidu vyrovnat. Švejk je „českým vynálezem“ a s lehkou generalizací můžeme pronést, že zcela vystihuje české národní myšlení. Klasických bojových scén ve filmu ani knize příliš není.

Joseph Heller – Hlava XXII.

Světová obdoba českého Švejka, akorát z prostředí druhé světové války.  Nesmyslnost války je zde vyobrazena v podobě několika bláznivých postav protkaných komickými a ironickými příběhy. Snaha vyhnout se válečnému utrpení pomocí různých kliček a předstírání slabomyslnosti je společná jak Švejkovi, tak Hlavě XXII. Idiocie některých příkazů a nařízení je tu vyobrazena až do absurdních mezí. Nevýhodou této knihy je chybějící děj, který což může některé čtenáře odradit.

Henri Barbusse – Oheň

Francouzský autor, který za první světové války i přes svůj pokročilý věk narukoval jako dobrovolník do francouzské armády, aby mohl bojovat za vlast v osudovém střetnutí dvacátého století. Jaké bylo potom jeho rozčarování, když zjistil, že skutečný život vojáka se v mnohem liší od toho, jak jej líčila propaganda. Hluboká změna jeho přesvědčení spočívala v blátě, krvi a špíně zákopů. Toto dílo vyšlo s podtitulem Deník bojového družstva a surově líčí bojové zážitky z první linie.

Erich Maria Remarque – Na západní frontě klid

Alfou a omegou válečných románů je dílo německého autora Remarqua, které se v lecčem podobá Ohni – avšak z druhé strany fronty. Počáteční nadšení dobrovolníků se rychle mění v letargii,  lhostejnost až otupělost. Zjišťují, že první světová válka není konfliktem, kdy je nutné bránit vlast proti krvelačnému nepříteli, ale pouze šachovou partií mocných vládců, kteří ve své touze po moci mrhají životy svého národa. Válka tyto mladé hochy natolik deformovala, že nejsou schopni se začlenit do civilního života. Jejich místo je prostě na frontě.

[MJ 13. 11. 2013]