Pizza – symbol Itálie

Ačkoli se jednalo původně i jídlo chudých, dokázala tato pochoutka dobýt bez nadsázky celý svět. Kromě samotné Itálie, odkud tato placka pochází, ji velmi zpopularizovala kuchyně USA, zejména rychlé občerstvení v posledních desetiletích. Dělá se na spoustu způsobů a každý typ pizzy si najde zástupy skalních fanoušků.

V různých podobách se pokrm připomínající pizzu peče již tisíce let. Ale „objev“ skutečné dnešní pizzy přišel až v roce 1899 z hlavy neapolského kuchaře Raffaele Esposita. Dříve se pekly podobné placky v Německu jako zweibelkuchen, ve Francii jako quiche, ale do skutečné pizzy to mělo ještě daleko. Kromě toho archeologové našli pečené kulaté placky z těsta v Egyptě, Řecku i v centrech starověkého Říma. Pizza byla odpradávna jídlem pro chudé, kteří si ze svých nuzných poměrů dokázali udělat chuťově vynikající jídlo. Podávala se jen například jen s olejem, jen se sádlem anebo jen s rajčaty. Pokud bylo dobré období a silná úroda, mohli si lidé vychutnat i další plodiny jako například česnek, oregano anebo přidat i sýry.

Jak jsme již předeslali, historickým análům je známo, kdy byla vyrobena první skutečná pizza. V roce 1899 připravil v Neapoli Raffaele Esposito na počest královny Margarety Savosjké pokrm, který byl vyroben v národních barvách Itálie – červená omáčka z rajčat, zelená bazalka a bílá mozarella. Královská družina byla nápadem i zpracováním jídla příjemně překvapena a této pizze se začalo říkat (podle královny) margarita. Od této doby se píše historie pizzy a rozmach tohoto pokrmu nenechal na sebe dlouho čekat. Kromě již zmíněných chudinských čtvrtí si pizza našla uplatnění i ve vyšších vrstvách a mezi turisty, kterým velice chutnala. Přelom 19. století znamenal pro Neapolskou oblast nový symbol: pizzu. Dnes je v kolébce pizzy Itálii na desítky tisíc pizzerií, které servírují spousty a spousty druhů pizz. Například pizerrie Da Michele v Neapoli nabízí pouze dva druhy pizzy. Ostatní jsou podle odborníků na pizzu jen přeplácanými nechutnými výdobytky moderní doby. Skutečná pizza má být skromná a přitom chutná. Kromě margarity nabízejí ještě pizzu s česnekem, oreganem a rajčaty.

V roce 1984 vznikla organizace nesoucí název Associazione Verace Pizza Napoletana, která má hlídat, aby pizzaři v Itálii nabízeli jen kvalitní, nešizené kousky vyráběné klasickými způsoby. Pizza se například smí péct pouze v peci na dřevo při teplotě 485°C a musí se nechat v peci v časovém rozmezí 60 – 90 sekund. Některé restaurace si ale stanovují ještě vlastní, přísnější pravidla – používají například jen plody vypěstované na úpatí sopky Vesuv, které mají lepší chuť a je z nich lepší šťáva.

Opačným směrem se vydala americká pizza, oficiálně nazývaná Chicago style. Je dítětem italských přistěhovalců do USA, kteří toužili po svých domovských pokrmech. Oficiálně byla zaregistrována v roce 1943 a správně se nemá připravovat v peci, nýbrž na pánvi. Pizza má být tenká, křupavá a její základ tvoří rajčata, koření a sýr. Pizzu si je možné dnes objednat i v těch zapadlejších vesnických restauracích všude možně v Česku, ale jen v málokteré pizzerii dostanete opravdovou italskou klasiku.

[MJ 9. 11. 2011]