Velikonoce jak ze supermarketu? Kam se podělo kouzlo svátků…
„Jooo! Prázdniny jsou konečně tady!“, slyším z úst svého pubertálního bratra a nějak s ním tuto radost školního volna a blížících se velikonočních svátků příliš nesdílím. Bohužel, takto živelně se neraduji už od těch dob, co mi vysoká škola ukázala, že prázdniny můžete mít vlastně kdykoliv si je uděláte. Pouze dobu sváteční si jaksi sami určit nemůžete, ale věřte mi, že by se mezi studenty našli i takoví, kteří by toho při své bezmezné kreativitě schopni byli. Ale o vynalézavosti studentů jindy. Spíše mne bratrovo nadšení vedlo k zamyšlení, zda současná generace ví podstatu křesťanských svátků, rozumí jednotlivým tradicím a dodržuje je? Nebo už tento fakt ani nevnímá a svátky jsou pro ně jen dobou volna, kdy na chvíli odpadají školské povinnosti? A kdo všechno formuje názory lidí na určité věci?
Jelikož žijeme v době, kdy mnohé věci ztrácejí svou logiku, i já začnu nelogicky od poslední položené otázky: Na naše základní zvyky a postoje má nepochybně nejvíce vliv rodina. Rodina, resp. její členové nám ukazují své vzorce chování, dávají nám prvotní podněty pro vytvoření si pozitivního či negativního vztahu k určité věci. To v praxi znamená, že pokud budete vyrůstat v prostředí, kde vás naučí, že Vánoce jsou jen o dárcích a přehnaném hodování a na Velikonoce si máte vzít pořádný košík pro sběr čokoládových vajíček a jiných laskominek, tak z vás pravděpodobně žádný milovník kulturních tradic nebude. Nic však není ztraceno, neboť kromě rodičů vás lásce k tradicím mohou naučit vaši přátele. Ale přiznejme si, kolik lidí z mladé generace má chuť „zaostávat v tradicích“, když moderní doba přináší spoustu jiných „subjektivně lepších“ věci. Co takhle média? Ta drží v rukou červené eso, co se týče schopnosti ovlivňovat davy lidí. Viděl ale někdo v posledních dnech či měsících u jakéhokoliv typu média (internet, televize, rozhlas) snahu připomenout podstatu Velikonoc? Aniž bychom za tím nemuseli hledat žádnou podprahovou reklamu? Poslední dobou média slouží spíše jako prostředek k vytváření pocitu, že se máte rychle zvednout a utíkat nakoupit do nejmenovaných obchodních řetězců čokoládové zajíčky, vajíčka, velikonoční ozdoby, abyste tak náhodou nezanedbali „ony velikonoční tradice“. A to ani nemluvím o starostlivosti obchodních domů, které vás dennodenně upozorňuji o příchodu daného svátku s předstihem dvou, ne-li tří měsíců dopředu.
Zkrátka všude vás doslova obklopuje samá materie, která sice zčásti duchovní stránku svátků dotváří, nicméně neměla by být tou jedinou. Teď nechci na čtenáře apelovat, aby si vzali modlitební knížku a odříkali „deset otčenášů“ pro splnění duchovní stránky věci. To nedělám ani já. Ale tak schválně? Kolik z vás ví, k čemu se váže tradice velikonočních vajíček, které s oblibou kupujete v jejich čokoládové variantě? Někdo by mohl namítat, že vejce bylo nejdostupnější pochutinou v dobách dávných, ale to bychom se zase dostali k té stránce materiální. Velikonoční vajíčka představovala z pohledu křesťanství symbol zavřeného hrobu, z něhož pak Kristus vstal. Tedy symbol nesmrtelnosti. Ale, bacha, neupadněte v omyl, že když sníte velikonoční vejce, stanete se hned nesmrtelným. Tak by si to totiž mohl vyložit čistý materialista. A co takový pány oblíbený velikonoční „šmigrust“? Ten taky jistě nebude souviset s touhou dát někomu za vyučenou, nýbrž byste nás, pánové, měli šlehat s vědomím, že nám tím zajistíte po celý rok „zdraví a plodnost“. A to, zato stojí, dámy, ne?... Ne?!? Nevadí, nicméně svátky by měly být dobou, kdy je rodina pohromadě, panuje všeobecná pohoda a všichni členové vědí, co se všechno pod tímto svátkem ukrývá. Tudíž pokud po přečtení tohohle článku zjistíte, že jste také spíše upřednostňovali materiální stránku svátku či lidové tradice, záleží jen na vás, zda se do příště polepšíte a naučíte správně vnímat tradice i ostatní generace.
[Monica Elias 22. 4. 2014]