Vědomí a nevědomí - jak funguje naše tělo

Lidské tělo jako takové je složeno dvěma hlavními částmi – fyzickou a psychickou. Jedna bez druhé se neobejde a jsou úzce spojené. Jak myšlením, zdravím tak i cítěním. Pokud se vám už v životě stalo, že přišel pocit a z něj nějaká emoce (např. vztek) a rozčílili jste se natolik, že vás začala bolet hlava nebo žaludek – tak přesně o to mluvím. Došlo k propojení těla a mysli a právě toto bych vám ráda přiblížila. Lidská psychika - duše, jak chcete – má dvě základní části. Nevědomí a vědomí. Mnoha psychologů toto dodnes zkoumá a názor každého je trochu jiný. Záleží ovšem na úhlu pohledu a na tom, co je doopravdy prokázané. O vědomí můžeme mluvit, pokud to jsou lidské funkce, které děláme a UVĚDOMUJEME si je. Mezi hlavní patří myšlení, vnímání, pocity a mnohdy také intuice. Jedná se o čtyři věci, kterými spojujeme duši s vnějším prostředím, respektive jak se naše tělo spojuje s okolním prostředním. Myšlení nám říká, co daný objekt je (že kočka je kočka, tužka je tužka atd..). Vnímá nám řekne, že ta věc je a existuje. Pocity nám řeknou, co pro nás ta věc znamená Není to tak ovšem u každého, ale zdravý člověk by tuto funkci mít měl. Nedokážeme říct, jakou má pro nás věc hodnotu když nevíme, co k ní cítíme. A intuice nám pomůže věci odhadnout. Například budeme mluvit s člověkem, bude nám chtít něco říct, ale zapomene slova. Intuice nás nasměruje k tomu, co nám nejspíš říct chtěl a dokážeme na to přijít bez myšlení. Tuto funkci využívají lidé intuitivní, nebo kteří věří a dávají na svou intuici. Má ji každý, jen s ní pracujeme odlišně, někdo více a někdo méně. Všechny tyto funkce jsou funkce vědomými – uvědomujeme si je a měl by je mít každý zdravý člověk. Ale kromě vědomí má naše mysl jakousi temnou schránku, a té říkáme nevědomí. Pokud člověk onemocní psychickou poruchou, bylo narušena tato část duše –  nikoli vědomé ale nevědomé funkce. V nevědomí jsou všechny naše představy, temné stránky, sny, paměť a věci fyziologicky neovlivnitelné (viz řeč těla). Paměť je řazena do nevědomí, protože je to jedna z nejzrádnějších věcí v hlavě člověka. Dokáže se splést s představami, tím co je opravdové a tím, co bychom chtěli. Např. Před dvěma měsíci jsme potkali známou – vybavíme si vzpomínku a VÍME, že měla černé vlasy neboť si to pamatujeme, ale když se snažíme vybavit si její oči, odhadujeme, ale myslíme si, že je to uloženo v paměti, neboť jsme ty oči již jednou viděli – pokud nás napoprvé napadnou hnědé oči, myslíme si že nám to řekla paměť – ta se k tomu ale jen tence přiblížila protože doopravdy NEVÍME, zda oči hnědé byly nebo ne. Jedná se o pamětní domýšlení – neboli intuice v paměti. Stejně tak si můžeme splést představy při čtení knihy s věcmi, které si pamatujeme ze života. Při představách si dokážeme zapamatovat určité subjekty – ale při vybavení obrazu dané věci v hlavě občas nerozpoznáme, jestli jsme tu věc viděli naživo v životě nebo jen v představě. Toto jsou chvíle kdy si s námi naše paměť zahrává a nedokážeme to ovlivnit – proto patří paměť do funkce nevědomí. Odborně můžeme tyto dva procesy nazvat EKTOPSYCHÉ – vědomí (vztahy mezi našim vědomím a věcmi z okolí) a dále ENDOPSYCHÉ (vztahy mezi námi a věcmi v našem nevědomí).

[TP 17. 12. 2017]