Lidé si často pokládají otázku, zda-li lidské konvence, které v našich zeměpisných šířkách znamenají být věrný jednomu partnerovi, jsou v souladu s biologickými potřebami a s přírodou vůbec. Monogamie je v přírodě velmi vzácnou "úchylkou", kterou praktikuje přibližně jen 5 procent savců. Zbytek zvířat si užívá volné lásky a věrnost neřeší. Pro jaké chování má ale předpoklady člověk?
Podle vědců (sociologů i biologů) je věrnost výmyslem naší kultury pramenící z křesťanských kořenů. Je to jako v pohádce o princeznách anebo jako v romantických filmech. Z praktického hlediska monogamie zas tolik nepřináší. Mít jednoho partnera na celý život může působit otravně a sexuální život chtíc nechtíc bude postupem času upadat. Nutno podotknout, že nyní nemáme na mysli promiskuitní chování mužů, zatímco žena musí sedět sama doma. Samozřejmě stejné principy platí pro obě pohlaví. V dnešní době, kdy ohromné procento manželství končí stejně rozvodem, se může monogamie zdát jako nepotřebný přežitek.
I když příroda i vědci kážou jinak, zkusme hledat výhody monogamního života, určitě jich najdeme hned několik. Monogamie je velmi vhodným prostředkem pro výchovu dětí. Dítě má vždy pouze jednu matku a jednoho otce a je pro dítě příjemné vyrůstat v kompletní rodině, kde má dostatek lásky a péče z obou stran. Dalším podstatným faktorem, který dává věrnosti šanci, jsou pohlavní nemoci. Pokud máte jednoho partnera, který je vám věrný, snižuje se riziko přenosu pohlavních chorob na minimum. Promiskuitní život je vždy trochu riziko.
Zde máte shrnuta pro i proti monogamního života - to, pro co se ale nakonec rozhodnete, je jen a jen na vás.