Největší urychlovač světa Large Hadron Colliderse jen s velkými obtížemi vrací do hry. Jeho nový start nebude oproti původním plánům ani zdaleka tak oslnivý.

Kolem nejambicióznějšího projektu globální vědy – mamutího evropského urychlovače Large Hadron Collider se bohužel naplňují špatné předtuchy. Investice věnované do důkladné reklamy se v jeho případě nejspíš zle vymstí. Technologický zázrak, který nás měl odpálit minimálně do dvaadvacátého století a jehož se řada lidí obávala jako nástroje soudného dne, začíná být nikoliv největším vynálezem, ale spíš největším problémem dnešní vědy.

Provozovatel urychlovače LHC, Evropská organizace pro jaderný výzkum, čili CERN teď, skoro na den přesně rok po prvním smolném spuštění urychlovače prohlásil, že první oficiální srážky urychlených částic proběhnou nejdříve letos v polovině listopadu. Svazky urychlených protonů by měly mít energii 3,5 TeV, neboli teraelektronvoltů (3,5 krát deset na dvanáctou). Zní to monumentálně, ve skutečnosti to ale je ale pouze polovina plánovaného výkonu LHC. Large Hadron Collider je postaven na to, aby se v něm srážely svazky protonů letící proti sobě s energií 7 TeV a dosahovaly tak výsledné energie 14 TeV.

Fyzikové se utěšují, že i tak je to skvělé, protože dosavadní rekordman – urychlovač Tevatron, provozovaný ve Fermilabu v americké Batávii, dosáhne výsledné energie 2 TeV. Oproti velkolepým záměrům, které oblétly médii celého světa, to ale není žádná sláva.

Na druhou stranu, nikdo netuší, jaká přesně energie je nutná k tomu, abychom spatřili obrysy exotické nové fyziky, na kterou se stavitelé a operátoři LHC tolik těší. Naše dosavadní zkušenosti napovídají, že bychom v rozmezí jednoho až několika TeV měli vidět úplně nové fenomény.

Nový start LHC bude velmi pozvolný. Po nějakém čase, nejpíš ke konci roku 2010, vědci zase Large Hadron Collider vypnou a budou ho upgradovat na urychlování při energiích kolem 10 TeV. Testy totiž odhalily, že některá elektrická spojení zatím provoz urychlovače při vysokých energiích nad 10 TeV nezvládají. Obsluha LHC se dosud nevzdává myšlenky na dosažení výsledné energie 14 TeV, bude to ale očividně ještě hodně trnitá cesta. Landsberg věří, že se jim to nakonec povede. Neví ale, jestli to bude trvat další rok, dva nebo tři. Zpoždění startu LHC na plný výkon se tím pádem odkládá minimálně o několik trpkých let.

Trable LHC jsou nečekanou, ale jistě vítanou šancí pro americký Fermilab s jeho Tevatronem. Tým Fermilabu má teď docela slušnou šanci chytit Higgsův boson, který je posledním dosud experimentálně neprokázaným kouskem skládačky částic ve standardním modelu vesmíru. Higgsův boson je velice ceněná kořist. Mimo jiné by měl hrát klíčovou roli ve vysvětlení původu hmotnosti ostatních elementárních částic, zejména rozdílu mezi nehmotným fotonem a velmi těžkými bosony W a Z. Pokud Higgsův boson existuje a pokud je relativně lehký, tak by se to Fermilabu mohlo povést. Pro nepřízní osudu stíhaný LHC by to ale byla další krutá rána. Snad se CERNu a jeho velkému nemocnému dítěti LHC v budoucnu bude dařit lépe.