Na konci minulého roku oznámila řada vesmírných agentur z různých zemí, že se v blízké budoucnosti zaměří na intenzivní výzkum Měsíce. NASA by chtěla poslat kosmonauty na Měsíc do roku 2020. Otázkou je, zda-li se jí to podaří, když má pořád NASA stálé problémy s nedostatkem peněz.

Čína v minulosti mnohokrát prohlásila, že chce vypustit řadu sond na Měsíc, které by později následovaly přistávací moduly s lidskou posádkou. Tato prohlášení nenechala v klidu další rostoucí velmoc - Indii. Indie nemá sice taková velkohubá prohlášení, ale zato již má řadu misí pečlivě naplánovaných. Indický Měsíční program se v současnosti soustředí na misi Chandrayan.

Chandrayan
Jestli vše půjde podle plánu, nová indická sonda, která se skládá z orbiteru a z impaktoru, bude vynesena do vesmíru 19. Září tohoto roku indickou organizací ISRO. Hmotnost sondy o ceně 83 mil USD bude 1304 kg, z toho 90 kg připadne na celkem 11 přístrojů (5 indických a 6 zahraničních).

Mezi hlavní cíle patří pozorování povrchu Měsíce ve viditelné, infračervené a rentgenové části spektra elektromagnetického záření. Po dvou letech tohoto výzkumu začne sonda důkladně mapovat Měsíční povrch s cílem vytvořit kompletní 3D mapu Měsíčního povrchu včetně výskytu chemických prvků na povrchu.

Velkou prioritu budou mít především polární oblasti, kde se očekává, že na dně některých kráterů může být přítomen vodní led.

Některé přístroje pochází z cizích zemí. Americký NASA si platí přístroje M3 a miniSAR, které budou sloužit ke geologickému a radarovému průzkumu Měsíčního povrchu. Evropská ESA zkontruovala přístroje SARA a SIR-2, které se zaměří průzkum chemického složení povrchu. Jeden přístroj má na indické sondě dokonce i Bulharsko. Přístroj RADOM-7 bude zkoumat kosmické záření v blízkosti Měsíčního povrchu. Vědecké vybavení sondy - viz obr.




Sonda navíc nese i modul, který narazí do Měsíčního povrchu. Tento modul bude vybaven spektrometrem, radarem a optickou kamerou pro monitorování událostí během nárazu.

Lunar Reconnaissance Orbiter

Je první sondou nového amerického programu, který by měl vyvrcholit přistáním lidské posádky na Měsíci kolem roku 2020. Start je plánován na říjen 2008 a družici do kosmu vynese raketa Atlas V. Sonda bude obíhat kolem Měsíce po polární dráze nejméně jeden rok.

Hmotnost sondy se odhaduje na 1000 až 1200 kg, z čehož 500 až 600 kg mají tvořit pohonné látky. Mezi hlavní cíle této mise patří zejména

- Globální topografie Měsíce
- Charakteristika vesmírné radiace na orbitě Měsíce
- Komplexní průzkum polárních oblastí včetně možných zásob vodního ledu a doby osvětlení
- Mapování při vysokém rozlišení (max 0,5 m), které pomůže v budoucnu vybrat místa pro pilotované přistání
Ke splnění těchto cílů bude sonda vybavena velkým množstvím přístrojů, mezi které patří např. laserový výškoměr LOLA, průzkumná kamera LROC, neutronový detektor LEND, radiometr DLRE, spektrální detektor LAMP a teleskop pro výzkum kosmického záření CRaTER. Přístrojové vybavení sondy:




Jak je vidět obě sondy ponesou přistroje pro studii kosmického záření, neboť kosmické záření, což jsou vlastně vysokoenergetické částice (neutrony, protony alpha částice), představuje velké potenciální nebezpečí nejen pro nezabezpečené přístroje, ale i pro lidskou posádku.

Chemický průzkum Měsíce je rovněž velmi důležitý, neboť nabízí naději na vyřešení energetické otázky lidské civilizace. Výzkum jaderné fúze totiž probíhá již docela dlouho a zatím nepřinesl žádný zásadní posun vpřed. Současné výzkumy jsou zaměřeny na slučování deuteria a tritia v tokamacích za vzniku neuvěřitelně energetických volných neutronů.

Teoretičtí fyzikové navrhují využít pro slučování izotop Helia He3, přičemž by nevznikalo tak velké množství vysokoenergetických neutronů. Ovšem i tato cesta by obsahoval velké množství problémů...

Zdroje a další informace
en.wikipedia.org, cs.wikipedia.org, kosmo.cz, ihned.cz.