Chřipkový virus má bezpočet tváří. Mění se tak rychle, že nás protilátky vytvořené při letošní chřipkové epidemii neochrání proti nákazám v následujících letech. Také očkování musíme z tohoto důvodu podstupovat znovu a znovu.

Onemocnění chřipkou ohrožuje především pacienty oslabené jinými chorobami. Ročně na tuto chorobu umírá zhruba čtvrt milionu lidí. Po objevení výrazně pozměněného viru může dojít k pandemiím s miliony obětí.


Hned dva vědecké týmy nezávisle na sobě objevily protilátky, které působí na široké spektrum chřipkových virů a mohly by posloužit jako univerzální lék. Zabraly by proti viru „španělské chřipky“, který v letech 1918 a 1919 zabil asi 50 milionů lidí. Neodolala by jim ani současná „ptačí chřipka“ vyvolaná virem H5N1.


Imunitní systém reaguje při setkání s chřipkovým virem na jeho povrchovou bílkovinu hemaglutinin. Ten slouží viru k uchycení na povrchu lidské buňky a k vyslání virové dědičné informace do nitra hostitelské buňky. Virus buňku ovládne a promění v továrnu na nové virové částice. Protilátky vyrobené imunitním systémem se na hemaglutinin navážou a tím jej vyřadí z činnosti. Bohužel, drtivá většina protilátek se váže na „hlavičku“ hemaglutininové molekuly, která podléhá rychlým změnám. Pro imunitní systém představuje „hlavička“ hemaglutininu pohyblivý terč. Proto nemá obrana navozená tvorbou protilátek ani dlouhé trvání, ani univerzální platnost pro různé viry.


Tým vedený Waynem Marascem z Harvard Medical School našel na molekule hemaglutininu místo, které je překvapivě stabilní. Nachází se na „kčku“ hemaglutininu. „Hlavička“ této molekuly rozhoduje o navázání viru na lidské buňky a funguje i po poměrně rozsáhlých obměnách. „Krček“ sehrává klíčovou roli při vnášení dědičné informace viru do nakažené buňky a je na významnější změny velice háklivý.

Stačí jen malá obměna a virus už svou dědičnou informaci do napadené buňky nepropašuje. Většina virů s pozměněným „krčkem“ hemaglutininu je proto defektní a evoluce je vymýtí.


Marasco a jeho spolupracovníci našli protilátky, které se vážou na „krček“ hemaglutininu. Při testech na myších podali zvířatům dávku smrtícího viru „ptačí chřipky“ a k tomu i protilátky proti hemaglutininovému „krčku“. Většina myší životu nebezpečnou infekci přežila. Protilátky zabíraly, i když byly myším podány až 3 dny po nákaze virem. Marascův tým publikoval svůj objev v prestižním vědeckém časopise Nature Structural and Molecular Biology. Prakticky současně zveřejnil výsledky podobného výzkumu v týdeníku Science tým Iana Wilsona ze Scripps Research Institute v americkém San Diegu. Také Wilsonův tým odhalil protilátky schopné reagovat s „krčkem“ hemaglutininové molekuly a ověřil, že chrání před širokým spektrem chřipkových virů.


Práce obou týmů otevírá nové možnosti v boji proti chřipce. Vakcínu, která by navozovala tvorbu protilátek proti „krčku“ hemaglutininu chřipkového viru, by chránila dlouhodobě. Její vývoj však bude komplikovaný, protože imunitní systém bývá ke „krčku“ hemaglutininů chřipkového viru tolerantní. Většinou se jím nenechá vyprovokovat k výraznější tvorbě protilátek. Protilátky lze vyrobit do zásoby a dají se bez větších problémů dlouhodobě skladovat. Pokud by propukla pandemie smrtící chřipky, mohli by lékaři podávat nemocným „univerzální“ protilátky spolu s léky, jež hubí chřipkové viry. Marasco plánuje první zkoušky s podáváním protilátek lidem ohroženým chřipkou na přelom roku 2011 a 2012. I tato strategie označovaná jako „pasivní imunizace“ může narazit na vážné potíže. Výroba protilátek není jednoduchá a jejich cena je proto vysoká. Pro obyvatele mnoha zemí ohrožených propuknutím nové chřipkové pandemie by byly protilátky vzhledem k jejich ceně nedostižným luxusem.