Obzvlášť v létě, které je právě v plném proudu, pociťujeme zvýšenou potřebu zabránit slunečním paprskům, aby pronikly do bytu. Obrana před oslnivým světlem a urputným horkem v podobě žaluzií a rolet ovšem není výdobytkem moderní doby. Snaha zastínit okna před sluncem tu existuje již od pradávna. Co používali staří Egypťané? Kde získaly žaluzie svůj název? Nahlédněte s námi do historie stínicí techniky, která je stará tisíce let.

První závěsy vznikly před 6 tisíci lety
S ostrými slunečními paprsky nebojujeme jen v dnešní době. Ochránit se před sluncem potřebovali již lidé v neolitu, kteří zakrývali vchod do jeskyně zvířecí kůží. První zmínky o stínidlech, z nichž se vyvinula dnešní stínicí technika, se však datují až ve 4. tisíciletí př. n. l. Již tehdy si staří Egypťané potrpěli na stylovou dekoraci i funkčnost. Jejich okna a otvory mezi sloupy zastiňovaly tkané textilové závěsy s tradičními ornamentálními vzory, jež v prostoru volně splývaly. Skutečně dekorativní charakter měly závěsy ve starověkém Řecku. Tam se totiž poprvé objevily takzvané pelmety, což jsou látkové ozdoby nad okny, které spojovaly postranní závěsy. Starořecké závěsy byly skládané a zdobené jednoduchým vzorem, spodní lem nesl tradiční pravoúhlé geometrické tvary, které se používají i dnes. Zajímavé je, že vzory závěsů odpovídaly vzorům veškeré dekorace v domácnosti i oblečení jejich majitele. I starověký Řím přinesl novinky. Na území říše se začalo používat třepení a střapce na koncích závěsů nebo girlandové pelmety. Mezi vzory byl nejpopulárnější květinový motiv.

Romantismus dbá na funkčnost, baroko na pompéznost
I další historická období vtiskla stínicí technice novou tvář. Na její podobě i funkčnosti se vždy odrazilo to, co zrovna bylo moderní. Zatímco románské období bylo charakteristické první funkční garnýží, v gotice se pomocí závěsů zdobily i stěny, renesance zdůrazňovala pelmety. V baroku se zase dbalo na velkolepost, rokoko si oblíbilo veselé květinové vzory a bohaté řasení, klasicismus se vrátil ke střídmé antice a secese bylo obdobím zdobení závěsů bižuterií. Nové materiály a nová funkční řešení se nakonec objevují až v moderní době. V průběhu dějin získala stínicí technika i nový účel - ochránit soukromí majitele před zvídavýma očima sousedů a veřejnosti.

Francouzské 19. století dalo světu žaluzie
Od textilií se proto v čase upustilo a objevily se markýzy a okenice ze dřeva, které byly buď zcela otevřené, nebo zavřené, a používaly se jen v noci. Později přišly okenice posuvné, které již nabízely více možností. Významným milníkem v historii stínicí techniky je ovšem 18. století, kdy se svět seznámil se zatím nejdůmyslnějším řešením zastínění oken. „Předtím, než v roce 1812 přišel na patentní úřad francouzský truhlář Cochot se žaluziemi s otočnými a polohovatelnými lamelami, které známe a používáme i dnes, chránily okna mříže, které umožňovaly pohled ven, ovšem nikterak pohled dovnitř. Ty se nazývaly jalousie, což v českém překladu znamená žárlivost. Používali je totiž hlavně žárliví panovníci v orientálních harémech. Tento název se dochoval do dneška,” přibližuje Lubomír Valenta ze společnosti Lomax, která nabízí široký výběr venkovních žaluzií. V polovině 19. století se pak v Německu začaly vyrábět dřevěné žaluzie s lamelami spojenými šňůrkami a páskami a tento princip výroby se od té doby nezměnil. V průběhu dalších let si žaluzie získaly popularitu po celém světě, dostaly horizontální i vertikální podobu a kromě dřeva se vyráběly také z hliníku, bambusu nebo plastu.


Za oceánem vznikly rolety
Zatímco si evropské žaluzie žily vlastním životem a postupně nabývaly na oblibě po celém světě, ve stejné době, tedy v 18. století, se ve Spojených státech amerických objevila jejich konkurence. Ani popularita rolovacího systému, kdy se látka navíjela na hřídel, nebyla ovšem zanedbatelná. Manufaktury v Americe již nestíhaly reagovat na poptávku, a proto se výroba rolet rozšířila i do Evropy, která dosud používala výhradně žaluzie. „První továrna na rolety u nás vznikla kolem roku 1889. Rolety si oblíbily všechny společenské vrstvy, bylo je proto možné zahlédnout jak v chudých čtvrtích, tak v panských domech i palácích. Vývoj rolet se na chvíli zastavil po druhé světové válce a s nástupem komunismu, ale v 90. letech se jejich využití zase znovu probudilo,” uvádí Lubomír Valenta ze společnosti Lomax, která se v tuzemsku zaměřuje na výrobu a instalaci předokenních rolet.

Stínicí technika ušetří v létě i v zimě náklady na energie
Žaluzie a rolety jsou dnes stále oblíbenými stínicími prvky. Variabilita materiálů, podob i využití je značně široká. Málokterá domácnost dnes stínicí techniku nevyužívá, naopak již patří mezi standardní vybavení bytu či domu. Ačkoliv stále slouží především proti průniku slunce do interiéru, na ochranu soukromí a k zabezpečení, moderní doba dala žaluziím a roletám i značné tepelné vlastnosti, které ovlivňují energetickou bilanci budovy. „Kvalitní stínicí technika totiž dnes omezuje úniky tepla, díky čemuž umí v zimních měsících snížit náklady na vytápění až o 10 %. V létě má exteriérová stínicí technika zase vliv na snížení nákladů při klimatizování administrativních budov, rodinných domů či bytů,“ uzavírá Lubomír Valenta