Koupě bytu je pro většinu lidí důležitým životním krokem. Svou roli ve výběru budoucího bydlení hrají finance, poloha, velikost, stáří či stav nemovitosti. Významným faktorem je pak i volba mezi bytem v osobním vlastnictví a družstevním. Obě varianty mají svá pro i proti, a před koupí je nutné zvážit, co bude budoucím obyvatelům nejvíce vyhovovat. Jaké jsou ty hlavní rozdíly?

Vlastnictví, nebo podíl v družstvu
Zásadním rozdílem mezi oběma druhy bytů je otázka vlastnictví. Zatímco u bytů v osobním vlastnictví se na základě kupní smlouvy stává majitelem fyzická nebo právnická osoba, u družstevních bytů je majitelem celého domu, jak již název napovídá, družstvo. V případě koupě se tak nejedná o koupi bytové jednotky, ale „pouze“ podílu v daném družstvu. „Členové družstva tedy jednotlivé jednotky nevlastní napřímo, ale s podílem v družstvu je spojené právo na pronájem bytu,“ vysvětluje Roman Outrata z finanční skupiny Ramfin.

Cena a financování
Oba druhy bytů se často liší i v ceně. V té samé lokalitě může být družstevní byt i o deset a více procent levnější než byt v osobním vlastnictví. Při koupi podílu v družstvu se navíc neplatí čtyřprocentní daň z nabytí nemovitosti, jako tomu je u bytů v osobním vlastnictví. Na druhou stranu, pokud zájemce o bydlení nemá celou částku v hotovosti, může být financování o poznání složitější. „Byt v osobním vlastnictví lze v případě financování hypotečním úvěrem použít jako zástavu. U družstevního bytu, protože se koupí podílu v družstvu nestává kupcovým majetkem, to možné není. Banky sice financování družstevních bytů umožňují, ale je nutné ručit jinou nemovitostí,“ popisuje Roman Outrata. Trošku snazší je situace u družstevních bytů, které bude v blízké budoucnosti možné převést do osobního vlastnictví. U takových bytů lze s příslibem převodu do jednoho roku využít k financování koupě předhypoteční úvěr, jimž se překlene krátké období, než bude v katastru nemovitostí byt přepsán na nového majitele.

Pravidelné platby
S užíváním bytu jsou vždy spojeny další náklady. Majitel bytu v osobním vlastnictví sice nemusí platit nájem, ale musí počítat s platbami za služby, do fondu oprav a za správu domu, který k němu náleží. Není totiž majitelem jen samotného bytu, ale rovněž spolumajitelem společných částí domu. Povinné platby jsou pak stanoveny podle velikosti jednotlivých bytů a podílů na společných prostorách. U družstevního bytu se naopak družstvu platí nájemné, jež zahrnuje služby, fond oprav a popřípadě i splátku anuity – dluhu, který družstvu vznikl například při výstavbě nebo koupi domu. Výše plateb se pak odvíjí od velikosti bytu.

Stavební úpravy a pronájem
Různá pravidla platí i pro nakládání s byty. S bytem v osobním vlastnictví si majitel víceméně může dělat, co se mu zlíbí. „Byt v osobním vlastnictví lze pronajímat bez souhlasu dalších osob, stejně tak v něm lze – v souladu s předpisy – provádět jakékoliv stavební úpravy. Naproti tomu u družstevního bytu je v případě pronájmu třetí osobě, ale i stavebních úprav, nutný souhlas družstva,“ říká Roman Outrata.

Prodej a převod
Drobné rozdíly se najdou i u případného prodeje a převodu bytů. V případě družstevního bytu je prodej o něco jednodušší, protože se neprodává nemovitost, ale pouze se převádí podíl v družstvu s právem k nájmu bytu. Tento převod tak stačí družstvu oznámit a není potřeba řešit ani přepis na katastru nemovitostí. Byt v osobním vlastnictví lze rovněž prodat bez omezení, ale je třeba počítat se složitější administrativou, jako je sepisování kupní smlouvy, odhad bytu, vklady na katastru nemovitostí a další.