Pákové kávovary můžeme nejčastěji vidět v restauracích a kavárnách. S rostoucí popularitou přípravy pravého espressa se však tento druh kávovarů rozšířil i v českých domácnostech. Připravíme z nich opravdu chutný šálek kávy jako v dobré kavárně? Spotřebitelský časopis dTest otestoval dvanáct modelů a srovnával jejich výkonnost a funkce. Celkově všechny modely obstály dobře, espresso chutnalo dobře nebo uspokojivě. Nejlépe s vedly kávovary De’Longhi EC 680 a Kenwood kMix ES020. U některých modelů nastaly problémy se správnou teplotou kávy a s poměrně vysokou spotřebou energie.

„O výsledné chuti hotového nápoje nerozhoduje jen kvalita použité kávy, potažmo kávových zrn, ale také další důležité věci, jako například dobrý mlýnek, správná jemnost namletí, vhodná míra stlačení kávy v sítku nebo množství vody. Na rozdíl od automatických nebo kapslových kávovarů příprava kávy na pákovém kávovaru vyžaduje určité znalosti a um. Proto se o něm hovoří jako o „mašince“ pro milovníky kávy, kteří o ní něco vědí a kteří si užívají nejen její pití, ale také proces přípravy,“ říká k testu pákových kávovarů Ondřej Jánoška, redaktor časopisu dTest.)

Pravé espresso by podle odborníků mělo být zalito maximálně 30 ml vody, její teplota by měla dosahovat 90 °C a zároveň by voda neměla být tvrdá. Právě tvrdost vody totiž výrazně ovlivňuje chuť kávy. Příznivou zprávou je, že chutný šálek espressa si můžete připravit sami doma. Všechny otestované pákové modely skončily s celkově dobrou známkou. Kromě klasického espressa si můžete připravit i jeho mléčné varianty, například café latte nebo cappuccino. Je však třeba vzít na vědomí, že napěnění mléka tu na rozdíl od plně automatických a kapslových modelů probíhá vždy manuálně.
Při nákupu zohledněte vybavení kávovaru. Některé modely jsou vybaveny nastavením množství vody, její teploty i tvrdosti, což může ovlivnit výslednou chuť kávy. U většiny přístrojů však musíte vodu zastavit ručně. Součástí jednoho testovaného kávovaru je mlýnek na mletí kávových zrn, který u ostatních modelů musíte dokoupit. Zabudovaný mlýnek se však výrazně projevuje na pořizovací ceně modelu, která šplhá až k dvaceti tisícům a několikanásobně tak převyšuje ceny ostatních přístrojů.

„V testu jsme sledovali snadnost obsluhy i chuť, aroma a vzhled připravené kávy. Měřili jsme, zda má káva optimální teplotu nebo zda není žroutem elektrické energie. Všímali jsme si také schopnosti vytvoření mléčné pěny a rychlosti přípravy. Byť žádný z testovaných modelů v celkovém hodnocení nepropadl, rozdíly v kvalitě a poměru ceny a kvality jsme našli. Dobrou zprávou je, že vítězové testu či kávovary označené jako výhodná koupě nepatří k těm cenově nejdražším a pořídíte je přibližně za tři až čtyři tisíce,“ doplňuje Ondřej Jánoška.

Nedostatky se objevily při měření teploty mléčné pěny a teploty hotové kávy v šálku. Podle doporučení odborníků by teplota mléčné pěny měla být 70°C. Naměřené vyšší hodnoty 94,2 °C či 79,7 °C mohou způsobit, že se mléko rychle přehřeje a nevytvoří se z něj žádoucí mikropěna. Velké odchylky od optimální teploty byly zaznamenány i u teploty hotové kávy v šálku. Káva byla studenější, než doporučují odborníci. Průměrná teplota prvního šálku, který se připravoval ihned po zapnutí kávovaru, byla nižší než 55 °C, což v hodnocení odpovídá nedostatečné známce. Další problémy nastaly v rozdílných teplotách při přípravě dvou šálků najednou či ve zkoušce shody objemu mezi dvěma šálky.

Velmi špatné známky byly dále udělovány v oblasti spotřeby energie. Energeticky nejnáročnější byla fáze ohřevu vody. Ze dvanácti testovaných kávovarů dostaly pouze čtyři dobrou nebo uspokojivou známku, ostatní skončily s dostatečným nebo nedostatečným hodnocením – jejich spotřeba byla větší než 15, resp. 20 Wh. Při samotném procesu výroby espressa již kávovary tolik watthodin nespotřebují. Spotřeba energie se měřila také v pohotovostním režimu (kávovar je vypnutý, ale stále zapojený v elektrické síti). V tomto případě byly přístroje ohodnoceny dobrými známkami, kdy jejich spotřeba byla nižší než 0,5°Wh.

Naopak kladná hodnocení získaly testované kávovary za obsluhu (ve všech případech dobré a velmi dobré známky) a rychlost přípravy kávy (většinou velmi dobré či dobré známky). Co se týče senzorických vlastností espressa, sledovaly se jednotlivé složky chuti, aroma, konzistence cremy a celkový vzhled. Kromě čtyř uspokojivých výsledků modely dosahovaly dobrého ohodnocení.