Ahoj Martine, nejprve by asi bylo vhodné trošku se čtenářům představit. Mohl bys nám o sobě říct v krátkosti několik slov…
Noooo tak teď vůbec nevím, kde začít. Gastronomie je můj život a koníček od základní školy. Již v té době jsem věděl, že je to obor, který chci dělat. Pak jsem se zaměřil na barmanství a to mi zůstalo do dneška. Hodně vděčím studiu hotelnictví na střední škole Ahol v Ostravě, kde jsem dostal spousty možností ke vzdělání a seberealizaci. V podstatě celé ty roky pracuji pouze v gastronomii jako číšník, barman, manažer podniku a také jako obchodní zástupce (rovněž v gastronomii). Jsem takový severomoravský patriot. Měl jsem několik možností odejít za práci do Prahy, ale vždy jsem zůstal doma v Ostravě. Pravda, dnes již bydlím v Beskydech a bar FIFTY-FIFTY mám v Kopřivnici. V baru letos v listopadu budeme slavit již 10. narozeniny, je šílené jak ten čas letí. S kolegou Milanem Tomiczkem provozujeme také barmanskou agenturu, věnujeme se koktejlovému a kávovému cateringu, barman show, děláme řízené degustace. Jsme rovněž lektoři České barmanské asociace a věnujeme se tak vzdělávání studentů na středních školách, kde organizujeme barmanské a baristické kurzy. V současnosti působím také jako obchodní zástupce u společnosti Premier Wines & Spirits. Jsem takový hodně aktivní člověk, který nesnáší nudu.

Jak je to vlastně s Fifty-Fifty? Kdy vzniklo, kdo je majitelem a jak vás napadlo udělat bar?
Myšlenka otevřít jednou vlastní koktejlový bar vznikla v podstatě již během studií na střední škole. Samozřejmě v té době jsem neměl ještě zkušenosti ani kapitál. Můj první podnik, který jsem provozoval, byl Hotel U Freuda v Příboře. No a odtud to už bylo kousek do Kopřivnice. Objekt vlastní stejní majitelé jako Interhotel Tatra. Po asi ročním přemýšlení jsme před 10 lety (v listopadu slavíme 10.narozeniny) bar otevřeli s mým dobrým kamarádem Reném. Ten bar po pár letech kvůli pracovní vytíženosti opustil a svůj podíl prodal klukům z třineckého Destiny baru. Jeden z nich, Milan, je můj další dobrý kamarád. Navíc s Milanem nás kromě kamarádství spojuje také dlouholetá spolupráce v barovém cateringu a láska ke koktejlům a barmanství.

Jak jsme pochopili z rozhovoru, tak barmanem jsi chtěl být už od dětství, je to tak?
Gastronomie pro mě byla jasná volba už od základní školy. Rodiče to se mnou neměli lehké, stále jsem doma vytvářel improvizované „restaurace“. Časem se to změnilo na bary a koktejly. Své první drinky jsem vytvářel ještě jako žák 7. nebo 8. třídy na základce. Moje maminka se znala s panem Mayerem, mistrem barmanem. Ten nás pozval podívat se na barmanskou soutěž a v tu chvíli již bylo zcela jasno. Věděl jsem, že to je to, co chci v životě dělat. Poté následovala přihlášku na hotelovou školu, první barmanské kurzy a veze se to se mnou celý život.

Je u nás složité provozovat restauraci či bar? Máme na mysli kontroly, nařízení a podobně.
Je i není. Hlavně Tě to musí bavit. U nás naštěstí většina kontrol dopadla dobře. Vyloženě na udání k nám přišla pouze jednou hygiena (a nic nenašla). Těch nařízení je spousta, podle mě zbytečně moc. Tady jsme šíleně svázaní různými předpisy. Pak vyjedeš kamkoliv na dovolenou a nestačíš se divit. Říkáš si, že v jiných zemích by dávno nemohli fungovat.

Co tě na tvé práci nejvíc štve a co se ti naopak líbí?
Nejvíce se mi na té práci líbí, že děláš lidem radost, vykouzlíš úsměv na jejich tvářit nebo jim zlepšíš náladu či den. Tohle je vždy nejlepší odměna. A co mě štve? Na samotné práci asi nic, každá práce má své + a -. Spíše mi vadí, že plno lidí se na gastro stále dívá přes prsty, stále berou práci v gastronomii jako podřadnou. Přitom to vůbec není pravda, je to krásná práce, i když hodně náročná. A taky to, že dříve byl vrchní / barman pro hosty osobnost, kdežto dnes si hosté často myslí, že si k nám můžou dovolit cokoliv. Málokdo si umí představit, co vše musí dobrý barman umět, zvládnout, vydržet.

Setkáváš se někdy se zpětnou vazbou od návštěvníků? Ať už negativní či pozitivní?
Ano, setkáváme se a většinou s tou pozitivní, což mě velmi těší. Největší odměnou pro Tebe jako barmana je poděkování a pochvala hosta. Nic Ti neudělá větší radost než vracející se zákazník. Negativní samozřejmě občas taky jsou, ne vždy se musí vše povést, ne vždy je vše 100%.

Jaké pití u vás nejvíc frčí? Všiml jsem si, že co se týče piva, dal ses netradiční cestou a nečepuješ zde ani Radegast ani Plzeň. Proč?
V posledních letech jsou velmi oblíbené rumy a tak je to i nás. Máme v nabídce cca 70 druhů rumů a hosté rádi zkoušejí. Děláváme občas i rumové degustace. Samozřejmě pro nás jsou prioritou koktejly, které se snažíme nabízet. A snažíme se každý rok vytvořit také sezonní nabídky, kde hosté najdou téměř výhradně drinky z naší tvorby. Co se týče piva, byl to v podstatě úmysl. Nikdy jsme nechtěli být vyloženě pivní bar s levným pivem. Čepujeme Budvar, který tady v kraji není tak rozšířený. K tomu na dalším kohoutu máme pivo z minipivovaru Nachmelená Opice a na třetím máme rotující pípu.

Říká se, že je nouze o pracovní sílu, je v dnešní době snadné sehnat dobrého barmana?
Upravil bych tu větu, je problém sehnat kohokoliv. Každý, kdo k nám nastoupí, se musí postupně naučit spoustu věcí. Mnoho lidí z gastronomie odešlo pracovat do jiných oborů.

My ti moc děkujeme za rozhovor a ať se podniku i tobě daří. Děkujeme.
A my děkujeme, že jsme dostali prostor ve Vašem magazínu. Těší nás, že si někdo všimne i baru a naší práce v malém městě.