Přenosné počítače neboli notebooky začaly před více než 35 lety z kanceláří i domácích pracoven vytlačovat stolní počítače. S rychlým rozvojem technologií přišla také nutnost jejich častější obměny. Zatímco v roce 1997 se průměrná životnost přenosného počítače v rozvinutých zemích pohybovala okolo šesti let, v roce 2005 už to byly pouhé dva roky. Díky tomu narůstá velké množství odpadu z elektrozařízení, které ne vždy bývá využito. Většinu součástek je přitom možné materiálově recyklovat.

Rychlý rozvoj technologie
První pokusy o vytvoření přenosného počítače začaly už v 70. letech 20. století. K současným přenosným počítačům, jejichž váha se může dostat i pod jeden kilogram, však vedla ještě dlouhá cesta. První komerčně úspěšný předchůdce dnešních notebooků nesl název Osborne1 a vážil okolo deseti kilogramů. Na trh se dostal v roce 1981. Vývojáři ale museli na přenosných počítačích ještě zapracovat. Koncem 80. let 20. století už se objevily první počítače podobné těm dnešním.

Češi mění počítače každé dva až tři roky
Rychlý vývoj technologií s sebou přináší také častější obměnu notebooků. Podle odborníků výměnu starých počítačů za nové podstupujeme každé dva až tři roky. Jedním z důsledků lepší dostupnosti a kratší životnosti notebooků je nárůst množství elektroodpadu, které je třeba ekologicky zpracovat. „Od roku 2006 stoupá v České republice množství zpětně vybraného elektroodpadu. V roce 2006 to bylo 21 138 tun. Do roku 2014 se množství zpětně vybraného odpadu více než zdvojnásobilo, v roce 2014 se vybralo už více než 55 tisíc tun odpadu z elektrozařízení,“ uvedl David Vandrovec, ředitel skupiny REMA, která se zabývá zpětným odběrem vysloužilých elektrospotřebičů a baterií.

Co se děje s elektroodpadem?
Až padesát milionů tun elektronického odpadu se ročně vyhodí po celém světě. Jen něco málo přes 12 procent se doopravdy zrecykluje. Elektronika přitom obsahuje měď, stříbro, zlato nebo palladium, tedy kovy, které lze dále bez problémů použít. Kovy totiž používáním neztrácejí svou kvalitu. „Díky moderním technologiím lze při recyklaci elektroodpadu získat až 95 % kovů zpět,“ popsal Vandrovec. Při recyklaci kovů se dokonce ušetří mnoho energie, kterou by bylo jinak nutné spotřebovat při primárním získávání. „Například recyklací hliníku ušetříme až 95 % energie oproti získávání hliníku z rudy,“ dodal Vandrovec.

V České republice se se zpětně odebranými elektrozařízeními a elektroodpadem nakládá několika způsoby. Zařízení se mohou opětovně zužitkovat, rozebrat na materiály a materiálově recyklovat nebo energeticky využít. Ideální a ten nejekologičtější způsob představuje samozřejmě jejich opětovné zužitkování a recyklace. Separace elektroodpadu v České republice funguje od roku 2005. Kategorie informačních technologií a telekomunikačních zařízení, kam spadají také notebooky, tvoří přibližně 15 % zpětně odebraných zařízení. V této kategorii se rovněž nejvíce odpadu využije v rámci opětovného použití nebo materiálově. „Lidé si často neuvědomují, že některé součásti počítačů a další elektroniky mohou být toxickým odpadem, v případě nesprávného nakládání. Proto je velmi důležité jej ekologicky likvidovat. Právě zpětný odběr zařízení je jediným řešením, jak se šetrně zbavit starých spotřebičů. Příkladem správné praxe využití elektrozařízení je například projekt Zelená firma. Všem domácnostem pak doporučujeme projekt Buď líný, díky kterému je zajištěna efektivní recyklace včetně bezplatného odvozu přímo z domácností,“ uzavřel Vandrovec.