V noci 16. prosince 1916 zemřel Grigorij Jefimovič Rasputin neobvyklou smrtí. Zabít tohoto vychloubačného sukničkáře a samorostlého svatého muže dalo totiž pořádnou práci.
Rasputin, který již o dva roky dříve přežil útok, při němž byl vážně pobodán, byl zpovědníkem ruské carské rodiny, v jejímž čele stál car Mikuláš a carevna Alexandra. Jejich jediný syn Alexej byl hemofilik. Léčiteli a mystikovi Rasputinovi se nějakým způsobem podařilo zmírnit chlapcovo trápení, čímž si vysloužil Alexandřinu hlubokou vděčnost. Ostatní šlechta ho nenávieděla. V jednom z dopisů carevně Rasputin předpověděl svou vlastní smrt. Jeho část zněla: "Jsou-li to Tvoji příbuzní, kdo přichystal mou smrt, pak nikdo z Tvé rodiny, míním nikdo z dětí nebo příbuzných, nezůstane naživu déle než dva roky... Zabijí mě. Nejsem již mezi živými. Modli se, modli se, buď silná, mysli na svou požehnanou rodinu." Do dvou let od Rasputinova zavraždění byla celá rodina Romanovců - s výjimkou Anastasie, nejmladší se čtyř dcer - po smrti.
Rasputina vlákali do smrtící pasti v Jusupovském paláci. Podali mu jídlo otrávené kyanidem. Není ovšem vyloučeno, že někdo ze spiklenců ztratil nervy a místo jedu použil neškodný prášek. Tak jako tak, když jed neúčinkoval, princ Jusupov Rasputina zatřelil. Vysoký muž padl na zem podle všeho mrtvý a nehýbal se. Náhle však vyskočil, začal křičet a pokusil se útočníka zabít. Ten před ním prchal nahodu po schodišti. Rasputin se vlekl za ním. Když se dostal k zamčeným dveřím, násilím je otevřel a unikl na dvůr. Tam ho zasáhl další výstřel a utržil několik ran železnou tyčí. Vrahové ho svázali, nacpali do auta a odváželi ho k řece, Rasputin se znovu probral. Podařilo se mu uvolnit jednu ruku z pout a pokoušel se udělat znamení kříže. Když lidé našli jeho tělo, na volné ruce měl natažené tři prsty.

Citováno z knihy Almanach Tajemna (Reader's digest výběr)