Bulvár si to může dovolit jen proto, že český soudce, většinou, už řadu let, jakoukoli lež či výmysl trestá legračními pokutami. Pro bulvární podnikatele je to legrační částka ve srovnání s tím, kolik na otištěném svinstvu vydělají. A platí li, že pro osoby veřejně znám nejsou na jejich soukromí kladena tak přísná kriteria, jako u jiných osob, pak nevím, kde se v “demokratických” poměrech bere ten posun, který vede k tomu, že o veřejně známých osobách se múže lhát, beztrestně je urážet, apod?Rozhodně si nenechám vnutit představu, že proto, že jsem veřejnosti známý, stávám se automaticky občanem druhé kategorie ve svých právech.


V tzv. časopise Rytmus života - vyšel zcela prolhaný text, který označil mého syna Davida za zloděje, když údajně kradl “cosi” z tomboly na Plese reklamy, kde jsme společně vystupovali.

Navíc byla tato lež vysíláná tv stanicemi v rámci reklamní upoutávky na prodej prolhaného svinstva.

Toto nebývale drzé a lživé tvrzení je předmětem žaloby, kterou David prostřednictvím svého právního zástupce podal.

Ale v Rytmu lži pokračuje článek i v jiných souvislostech. Pro představu, jak nehorázná je drzost v prolh V anosti tohoto Německého vydavatelství Bauer Verlag , nabízím malé srovnání.

V článku s totiž píše, že i moje vystoupení nevyvolalo zájem a v poloprázdném sále, jsem se prý marně snažil. Jako ilustrace tohoto stavu je použita, jak jinak než falešně a nepravdivě, fotografie, která s mým vystoupením vůbec nesouvisí.

Můžete si porovnat, co psali a ukazovali prolhaní zahnojenci a autentické fotografie z akce.

Jan Kraus - http://www.jankraus.cz/ruzne/Bauermediahnuj.html