Řekneme-li dnes „sympózium“, máme na mysli nejspíše vědeckou konferenci – rozhodně něco, kam se nevydáme za zábavou, ale spíše za poučením. V dobách antického Řecka tomu však bylo přesně naopak. Doslovným překladem slova „symposion“ je totiž „soupití“ neboli společná pitka.

Taková symposion byla pro Řecko klasické doby typická jako skutečně máloco – v literatuře došla také krásného zpodobnění u filosofa Plotóna (na snímku) či historika Xenofóna. U obou těchto autorů vypadá symposion spíše jako učená debata – odtud také přešlo toto slovo do moderních jazyků. Jak ale vypadala symposia neučená?

Společná pitky byly výhradně mužskou záležitostí a konaly se v soukromých domech a zahradách, většinou po skončení nějaké větší hostiny. Účastníci si natřeli tělo a vlasy vonnými oleji a mastmi, hlavy si ovázali věnci z čerstvých květin, položili se na pohodlná lehátka a nechali se obsluhovat otrokyněmi. A co se vlastně v mužské společnosti odehrávalo? Kromě hovorů na nejrůznější témata se hrály kostky, zpívalo se a tančilo, někdy se o zábavu také starali přizvaní umělci. Hlavně se ovšem pilo! Kdo však po propité noci nedokázal dojít domů po svých, stál se terčem posměchu a dlouho se o tomto společenském znemožnění .