Umění jakožto součást lidské kultury provází společnost už po staletí. Její projevy mohou být různé, ale nepochybně se v něm odráží osobitost prostředí vzniku. Hudba, tanec, zpěv, mluvené slovo – to vše se sbíhá ve folkloru, který se snaží tato specifika lidové kultury uchovat. V prostředí moravskoslezského kraje je dostatečný počet folklorních souborů, v jejichž zájmu je lidovou kulturu dané vesnice či města prezentovat širokému okolí. Tímto vytvářejí předpoklady pro šíření a následné zachování lidových tradic našich dávných předků. Podoba folklóru se liší místo od místa a my se nyní zaměříme na folklorní soubor lidových písní a tanců Valašský Vojvoda z Kozlovic.

Valašský Vojvoda není žádným nováčkem mezi folklorními soubory. Jako soubor lidových písní a tanců vznikl v r.1975 díky manželům Krpcovým, ale první náznaky můžeme sledovat už i o něco dříve (národopisná skupina Ondřejník). Postupem času si Valašský Vojvoda vytvořil poměrně stálý repertoár písní a tanců, o něž se opírá i dnes. Vezmeme-li v úvahu, že docela značnou roli hraje při formování souboru jeho choreograf, zeptala jsem se na pár otázek p. Lenky Eliášové, jež je právě jednou ze současných choreografek působící v souboru Valašský Vojvoda.

Dobrý den, paní Eliášová, zajímalo by mne, jak jste k folklornímu umění dostala a proč vás vlastně folklór zaujal?

Vlastně náhodou. Bavil mne tanec! Od školských let jsme s kamarádkou vymýšlely na třídní večírky taneční programy, i když se jednalo spíše o modernu. Pak jsem navštěvovala „jazzbalet“, a když tato éra skončila, začaly jsme chodit do místního folklorního souboru, který v těch letech fungoval. Zkusili jsme to a už jsme u toho zůstaly. Velkou měrou tomu přispěla M. Nováková (tehdy Blablová), která nás strhla svým náročným, ale nesmírně zajímavým přístupem.

Tedy vaší cestu folklóru jste nám objasnila dokonale a nyní by mne zajímalo, kde berete inspiraci pro tvorbu folklorních pásem? A na jaký folklór se nejčastěji zaměřujete?

Tak co se týče první otázky, tak je pro choreografa nutné umět si dívat okolo sebe a celá tvorba je pak vlastně reflexí vnímaného. A co se týče zaměření? Naše vesnice leží na lašsko-valašském pomezí, tak folklór námi předváděný vychází z tradice tohoto prostoru. Při tvorbě využíváme studia zápisů tanců a notových záznamů lidových sběratelů tohoto kraje.

Myslíte si, že má folklór v dnešní době stále dobré postavení, nebo zájem u širší veřejnosti spíše opadá?

Zájem veřejnosti je, ale není všeobecná podpora kultury v rámci státu. Zájem dokládají folklorní festivaly, které navštěvuje spousta mladých lidí. Také média uvádějí folklór poskrovnu. Český rozhlas Ostrava má pravidelné vysílání o folklóru, i Česká televize na svém druhém programu věnuje každé sobotní dopoledne tomuto tématu, nicméně si myslím, že by se o tom mohlo mluvit ještě o něco více. Na Slovensku je situace s folklórem o něco lepší než u nás, neboť tam existují kulturní střediska starající se o kulturu celkově, potažmo folklór. U nás je toto záležitostí koníčku.

Kolik času zabere takový koníček?

Koníček se nikdy nepočítá na čas. (usmívá se) Pravidelně dvakrát týdně se konají zkoušky. Navíc je nutné udělat si i nějakou přípravu (studium materiálů, sestavení programu), takže opravdu nevím. Ale poté, co se odehraje vystoupení, přichází ta příjemná odměna v podobě potlesku, což stojí za veškerý tomu obětovaný čas.

Co berete jako největší úspěchy vaší choreografické dráhy, resp. celého souboru?

Tak jako velký úspěch souboru vnímán účast na EXPU v Japonsku, pak vystoupení ve Vatikánu při předávání vánočního stromu. Prezentace folklorních písní a tanců v takových zemích jako je Jordánsko, Arménie, Rusko aj. Je velice potěšující, když si někde myslí, že jsme profesionálové.
Třeba se soubor někdy posune na profesionální úroveň, to nemůžete nikdy vědět. A jak to je vlastně se členy souboru? Jaké věkové skupiny se zde nejčastěji nacházejí?

Je to různé, máme členy ve věku 15-35let. Ale je pravdou, že členové s věkem okolo třiceti let nejčastěji odcházejí, neboť zakládají rodiny a času na koníček už jim moc nezbývá. Je to individuální. Samozřejmě, že vydrží jen ti, kteří nalézají u svých rodin pochopení a nedovolí si svůj koníček vzít.

Existuje nějaký folklorní festival, kterého se zúčastňujete pravidelně? Nebo podílí se soubor na nějakém vlastním projektu?

V létě každým rokem vystupujeme na Lhoteckých slavnostech konajících se ve Lhotce pod Ondřejníkem – z devatenácti ročníků jsme nevystupovali pouze na dvou kvůli zahraničním výjezdům. Pak se objevujeme ve Strážnici, kde jsme dokonce získali Laureát Strážnice. Pak se zúčastňujeme i Týdne beskydské kultury v Polsku. Co se týče otázky vlastního projektu, tak jsme spolupořadateli „Souznění mezinárodního festivalu adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel.“ (www.souzneni-festival.cz)

Spolupracuje soubor Valašský Vojvoda i s jinými soubory, popř. organizacemi?

Tak jak jsem již uvedla, probíhá spolupráce na Lhoteckých slavnostech po stránce programové a někteří naši členové jsou přímo zainteresováni do celé organizace festivalu. Jinak probíhá spolupráce se soubory Ondřejnica, Ostravica, Radhošť, a to nejen na bázi pracovní, ale i přátelské (vystoupení, společná přátelská setkávání aj.)

Pokud bychom soubor Valašský Vojvoda chtěli v nejbližší době zhlédnout, kde by to bylo? Mám na mysli nejbližší koncerty.

Tak momentálně se natáčí nové CD v Českém rozhlase, takže za určitý čas si nás budete moci poslechnout i jen tak v teple domova. Ale co se týče přímo koncertů, tak zhruba v druhé polovině května se bude konat vystoupení ve Frenštátě p. R. Pak nás v druhé polovině roku čeká ve Strážnici pořad „Za nebeskou branou II.“, jehož autorkou je A. Hrčková. A další termíny vám teď s jistotou nedokážu zodpovědět.

Vidím, že budete mít co dělat. A poslední otázka: objevují se mezi stávajícími členy už náznaky vašich pokračovatelů?

Chválabohu, ano. (úsměvné povzdechnutí) Dva naši členové navštěvují Školu folklorních tradic v Praze, myslím, že mají dobře našlápnuto.

Já Vám děkuji za příjemný rozhovor a přeju celému souboru do budoucna mnoho úspěchu v rámci vašeho „folklorování“.