V maloobchodním segmentu značně rezonuje téma výrazného zvýšení mezd v některých obchodních řetězcích. Velké nadnárodní subjekty tímto způsobem svádějí lítý boj o zaměstnance. Prodavači a prodavačky na tradičním českém trhu jsou naproti tomu konzervativnější. O práci, která je sice zajímavě ohodnocena, ovšem často vykonávaná v extrémně náročných podmínkách, nejeví příliš zájem a upřednostňují jiné hodnoty.

Po únorovém prvním kroku s výrazným zvýšením mezd zaměstnanců v maloobchodních řetězcích se postupně přidávají další subjekty s různými mírami navýšení. Zároveň se tím ještě zesiluje diskuze o podstatě práce ve velkých řetězcích. Ty se současným zvyšováním mzdy snaží své zaměstnance konečně adekvátně ohodnotit, jedná se však o značně zpožděný krok.

Metody nadnárodních řetězců směrem k zaměstnancům se dají dlouhodobě označit za téměř nelidské. Pracovníci bývají nuceni do povinných přesčasů, musejí absolvovat víkendové směny nebo po nocích skládat zboží do regálů. Někteří jejich zaměstnavatelé se k adekvátnímu ohodnocení odhodlávají až nyní, přitom ne z vlastní vůle, ale pod tlakem konkurence.

Navýšení mezd však neznamená, že by se nějak změnil charakter práce. Lepší ohodnocení je tak stále vykoupeno tím, že velké řetězce své zaměstnance během několika let úplně odrovnají. Může se přitom jednat o rovinu fyzickou, jež je způsobena náročnou pracovní dobou a její náplní, či psychickou. V tomto případě lze jako příklad uvést odpovědnost za část obratu u některých subjektů. Zaměstnanci tak po několika letech vyčerpávající práce nakonec stejně zamíří do jiného sektoru, neboť nejsou schopni déle fungovat v podobném nasazení a tlaku.

Těchto rizik si jsou často vědomi prodavači a prodavačky na tradičním trhu. Jak ukazuje příklad ze šumperského regionu, kde se nachází hned několik prodejen CBA, skokové zvyšování mezd v některých řetězcích se zaměstnanosti u tradičního maloobchodního trhu prakticky nedotklo. Zaměstnanci totiž o extrémně fyzicky a psychicky náročnou práci ve velkých řetězcích neprojevili zájem.

Prodavači a prodavačky na tradičním trhu mohou dlouhodobě těžit ze skutečnosti, že v prodejnách nemusejí pracně skládat metráky zboží do regálu nebo být v práci přes noc. Naopak si mohou díky omezené otevírací době naplno užívat víkendy s rodinou. Výše mzdy zde není vykoupena mnohdy nelidskými pracovními podmínkami, naopak se myslí v prvé řadě na to, aby lidé své zaměstnání mohli vykonávat dlouhodobě a díky svému dlouholetému sepjetí s prodejnou nabídli zákazníkům další přidanou hodnotu.

Což je přesný opak řetězců, jejichž hlavní snahou je z člověka doslova vymáčknout naprosté maximum. Tento jev však znemožňuje dlouhodobější působení pracovníků v daném obchodě. Mzdy v řetězcích jsou zkrátka vykoupeny celou řadou negativ, o kterých se v posledních měsících příliš nemluví. Kromě extrémní náročnosti práce je to také zvyšování celkových nákladů. Prodejci tak musejí pro zvýšení mezd buď zajistit růst tržeb, nebo zvýšit marže. Velká část řetězců volí druhou variantu, což však ve výsledku ucítí především peněženka spotřebitele.