Nově jmenovaná vláda si do svého programového prohlášení vytkla celou řadu cílů. Prakticky vůbec se v něm však nevěnuje maloobchodu. Každoroční výrazné úbytky nejmenších prodejen jsou přitom alarmující. Tradiční trh s potravinami proto potřebuje od státu pomoc, ať už v podobě regulace nebo přímé finanční podpory. V opačném případě totiž nebude schopný zajistit veřejnou službu v podobě potravinové obslužnosti venkova a nejmenších obcí.

Při pohledu do programového prohlášení ve středu jmenované vlády se ukazuje, že ministerstvo průmyslu a obchodu řeší dlouhodobě především průmysl, obchod bohužel zůstává na druhé koleji. Například klasickému maloobchodu se nevěnuje vůbec. Tato skutečnost dává tušit, že i nově jmenovaná vláda hodlá nechat maloobchodnímu odvětví absolutní volnost, což však významně uškodí především takzvanému tradičnímu trhu.

Jeho součástí jsou velmi často ty nejmenší prodejny, které se zpravidla nacházejí na vesnicích a v malých obcích. Zatímco v roce 2007 jejich počet činil přes devět tisíc, vloni už to bylo jen necelého pět a půl tisíce. Podobně jsou na tom i prodejny s plochou do 400 m2. Za stejné období totiž jejich počet klesl o téměř čtyři tisíce, původně prodejen přitom bylo více než šestnáct tisíc. Tradiční trh se tak rok od roku zmenšuje, což má za následek především to, že pro některé obce je vlivem zániku prodejen čím dál složitější zajistit pro obyvatele dostatečnou potravinovou obslužnost.

Tento vývoj je dán především absolutní nečinností státu vzhledem k maloobchodnímu segmentu. Na rozdíl od celé řady zemí v Česku neplatí jakákoliv regulace nadnárodních řetězců.Jejich podíl tak v tuzemsku atakuje 80 %, v žádném okolním státě přitom nepřesahuje 50 %. V Polsku je to dokonce pouhá pětina, ve Velké Británii se snaží jejich podíl držet okolo 40 %. Příklad efektivní regulace najdeme i v dalších zemích.Například ve Švédsku se stát snaží rozmisťovat prodejní plochy úměrně k počtu obyvatel v dané oblasti. Při výběru provozovatele zároveň upřednostňuje domácí obchodníky.

V Česku naopak neustále přibývá velkých řetězců, a to i na místech, kde vzhledem k počtu obyvatel nejsou potřeba. Děje se tak na úkor malých tuzemských obchodníků, kteří jsou nuceni nejčastěji kvůli nerentabilitě provozu svůj obchod zavřít. Pomalu se tak vytrácí veřejná služba, kterou ještě donedávna byla potravinová obslužnost venkova. Řešením by v tomto ohledu byla přímá finanční podpora tradičních obchodníků od státu.Druhou variantou by pak mohlo být zavedení speciální daně pro největší řetězce, jako tomu je v sousedním Polsku, kde se vybrané peníze následně rozdělí mezi malé a nezávislé prodejny.

V plánech nově jmenované vlády však žádné podobné záměry nejsou. Slovo maloobchod se v prohlášení vyskytuje pouze jednou, a to v pasáži věnované zemědělství, konkrétně v souvislosti se zákonem o významné tržní síle. Tato legislativní úprava však paradoxně tradičním obchodníkům také spíše škodí, neboť při vyjednávání o cenách pomáhá jednostranně pouze dodavatelům. Ti tak můžou ceny přizpůsobit vlastním potřebám právě na úkor malého obchodníka, což má často za následek opět nerentabilní provoz prodejny a její následný zánik.

Pokud má tedy tradiční trh zajišťovat veřejnou službu v podobě potravinové obslužnosti venkova, musí stát v tomto ohledu také aktivně konat. Vládní prohlášení nově jmenovaného kabinetu však toto nenaznačuje a maloobchodnímu segmentu se v částech tomu určených vůbec nevěnuje. Zřejmě to tedy znamená, že vláda na současném stavu neplánuje do budoucna nic měnit. Tato nečinnost však bude mít za následek další razantní úbytky obchodů na venkově a v malých obcích. Dostupnost kvalitních a čerstvých potravin pro obyvatele v těchto místech by se tak opět výrazně zhoršila.