Český vzdělávací systém se od těch zahraničních liší v mnoha ohledech. V tuzemském školství, zejména na základních školách, je například méně mužů. Zatímco podíl učitelek v Česku činí podle ČSÚ 97 %, v zahraničí jich vyučuje průměrně 82 %. Další rozdíly nalezneme i v rozdělení jednotlivých stupňů na školách, podílu studentů v soukromém sektoru či ve výši školného na privátních školách. Podívejte se na ty nejzajímavější odlišnosti v zahraničním školství.

Francouzské třídy se označují číslovkami v obráceném pořadí
Veřejné školství je nejen u nás, ale i v mnoha zahraničních zemích všeobecně dostupné. Přesto se věk povinné školní docházky různí. Zatímco v České republice platí pro děti od 6 do 15 let, v USA se základní škola absolvuje od 5 do 14 let a ve Francii mezi 6. a 16. rokem. V Itálii zase základní škola trvá 12 let a v Německu naopak dokonce jen 4 roky. Odlišnosti lze najít také v rozdělení úrovní primárního vzdělávacího systému. Ve Francii se pětitřídý první stupeň označuje řadovými číslovkami v obráceném pořadí od jedenáctky. Druhý stupeň pak trvá 4 roky, od šesté do třetí třídy, a je ukončen diplomem. Odlišná je i francouzská středoškolská maturita, protože obsahuje více předmětů, než je u nás zvykem. Všeobecné školy mají tři varianty a technické dokonce sedm.

V Německu mají šestnáct vzdělávacích systémů
V Německu si žáci po základní škole vybírají mezi hlavní školou, která poskytuje všeobecné vzdělání, reálnou školou, nebo gymnáziem. Reálná škola je přitom přípravným stupněm pro studium na střední škole a gymnáziu, gymnázium je pak obsahem učiva srovnatelné s českými gymnázii a končí maturitou. „V posledních letech v Německu vznikají též takzvané souhrnné školy, které slučují všechny tři typy škol dohromady. Školství zde navíc není jednotné, jeho konkrétní podobu určují jednotlivé spolkové země. V současné době tu proto existuje 16 různých vzdělávacích systémů,“ přiblížila Andrea Vedralová ze vzdělávací společnosti Škola Můj Projekt, pod níž v současné době funguje školka, základní škola a gymnázium v Sokolově a rovněž základní škola v Praze.

Také v USA se vzdělávací povinnost i struktura vzdělávání v různých státech liší. Ve většině škol je základní škola rozdělena do tří stupňů, které trvají dohromady až 13 let. Poté žáci přecházejí na takzvanou college, jež nabízí obory různého zaměření a je zakončena diplomem, jehož českým ekvivalentem je vysokoškolský bakalářský titul. Tyto školy mohou být též součástí univerzity. Studenti kromě běžného známkování sbírají i body GPA a semestr zakončují závěrečnými testy, které tvoří 15 % výsledné známky, což u nás není běžnou praxí.

Střední soukromé školy navštěvují v ČR jen 2 % studentů, v zahraničí téměř 15 %
V zahraničí jsou oproti České republice častěji navštěvovány soukromé školy. Průzkum Českého statistického úřadu ukázal, že zatímco v sektoru základních neveřejných škol v ostatních zemích střední Evropy se vzdělává průměrně 11,1 % žáků, u nás je to pouze 1,3 % žáků. Obdobná situace panuje i v případě soukromých středních škol. Zde je podíl sice díky víceletým gymnáziím o něco vyšší, ale stále se jedná o pouhé 2,4 % studentů oproti středoevropskému standardu 14,4 %. Ve Francii má například až 30 % lyceí, tedy vyšších středních škol, privátní charakter, v USA pak podle portálu JustLanded.com studuje soukromou školu až 10 % všech dětí. Na rozdíl od tuzemska zde existují většinou rovněž školy rozdělené podle pohlaví, některé z nich jsou sponzorovány náboženskými skupinami, vyučují v cizím jazyce nebo se zaměřují uměleckým či sportovním směrem.

Soukromé školství je v zahraničí obvykle výsadou nejnadanějších dětí a jeho absolvování také většinou znamená snadné přijetí na prestižní univerzitu. Společným prvkem českého a zahraničního soukromého vzdělávání je však alternativní přístup a metody výuky, které podporuje celá řada škol. „Soukromé školy obvykle prohlubují zájem o jednotlivce, jeho zájmy, schopnosti a dovednosti, které podporují. Panuje tu spíše rodinné prostředí a studenti získávají i další přidané hodnoty, například rozšířenou výuku cizích jazyků, využití moderních technologií, mezinárodní stáže a studijní pobyty. Důležitý je i osobnostní rozvoj dítěte, rozvoj jeho silných stránek a individuální přístup,“ dodala Vedralová.

Čtvrtinu univerzit řídí v USA církev
Podobně jako u základního a středoškolského vzdělání zaostává Česká republika i v počtu studentů soukromých vysokých škol. U nás tohoto typu vzdělávání využívá pouhá desetina studentů, zatímco v okolních zemích na soukromé vysoké školy chodí až 24,6 % studentů. Největší podíl nese Polsko, kde je navštěvuje až třetina všech studentů.

Kromě toho lze v terciálním vzdělávání najít i další rozdíly. Pro americké vysoké školy je například na rozdíl od nás typické, že je řídí stát nebo církevní instituce. Podle Národního informačního centra pro mládež spadá pod církev v USA dokonce až 25 % univerzit. A pokud se ve Spojených státech rozhodnete pro studium práva či medicíny, nejedná se o součást běžných studijních programů jako v Česku, ale řadí se mezi takzvané profesionální programy, jimž předchází čtyřleté studium jakéhokoliv jiného oboru.

Školné řádově vyšší než v Česku
Na úrovni soukromého vzdělávání v zahraničí se rovněž odráží výše školného, které zohledňuje věk studenta, pověst a kvalitu školy, stejně jako velikost města, kde škola sídlí. Roční školné v USA začíná obvykle na tisíci dolarech na základní škole a dvou tisících dolarech na střední škole. V některých regionech dosahuje i 15 tisíc dolarů, což je zhruba 380 tisíc korun za rok. Existují tu však různé systémy finanční podpory ve formě stipendií či voucherů, které využívá třetina studentů soukromých škol.

Odlišnosti najdeme rovněž ve výši školného na vysokých školách. Například v Německu za studium na soukromé vysoké škole zaplatíte přibližně 10 tisíc eur za rok, což je zhruba 270 tisíc korun. Citelně vyšší školné mají v USA, kde se jeho průměrná výše pohybuje kolem 33 tisíc dolarů, tedy téměř 840 tisíc korun. Školné mezi vyhledávanými soukromými vysokými školami v tuzemsku se přitom pohybuje řádově v desítkách tisíců korun.