Nedostatečná kapacita tříd mateřských školek patří k problémům, které jsou v souvislosti s tuzemským vzdělávacím systémem velmi často skloňované. Podobně se mluví i o základních školách, kde nejsou výjimkou ani třídy o více než třiceti žácích. Podle odborníků ale nemusí být počet žáků překážkou kvalitnímu vzdělávání. Důležité však je, aby pedagog uměl s velikostí skupiny pracovat a výuku jí přizpůsobil.

Školský zákon stanovuje jako maximální počet dětí ve třídě třicet. Zřizovatel školy však může povolit výjimku z tohoto maxima až do počtu čtyř dětí, pokud zvýšení dětí neubere kvalitě výuky. Nezřídka se tak setkáváme se školami, kde jsou i třídy o více než třiceti dětech. Podle některých psychologů je největším problémem takto naddimenzovaných tříd fakt, že se učitelé nemohou každému ze žáků dostatečně individuálně věnovat, na čemž tratí zejména „slabší“ žáci. Najít jednoduchou úměru mezi počtem dětí ve třídě a kvalitou vzdělání však podle odborníků nejde. „Viděla jsem výborné hodiny s třiceti, dvaceti i deseti žáky ve třídě. Učitel by měl umět pracovat s velikostí skupiny, přizpůsobit vyučovací styl a metody výuky počtu žáků. Pak je možné, aby při dobrém plánování každý žák dostal potřebný prostor a byly zohledněny jeho individuální potřeby,“ říká Andrea Vedralová ze vzdělávací společnosti School My Project, podle jejíž vzdělávací koncepce v současné době funguje školka, základní škola a gymnázium v Sokolově a rovněž základní škola Škola Můj Projekt v Praze.

Zvládnout větší třídu pomáhá vrstevnické učení i tandemová výuka
Krom dobrého plánování výuky je řada postupů, které práci ve velkých skupinách usnadňují. Jako jednu z metod takové výuky Andrea Vedralová zmiňuje takzvanou obrácenou nebo převrácenou třídu. V té výklad učitele nahrazuje on-line vzdělávací video nebo jiný materiál, pomocí něhož se žáci seznámí s probíranou látkou sami, doma nebo přímo ve výuce. Ve výuce se pak učitel zaměří na procvičování a problematická témata.

„Výborné výsledky zejména při práci s větší skupinou žáků má také tandemová výuka, kdy ve třídě spolupracují dva učitelé. Nejenže mají více možností reagovat na jednotlivé žáky a podporovat je při práci ve skupinách, ale děti se tak přirozeně nápodobou učí spolupráci a komunikaci podle jejich vzoru. Pokud jsou učitelé schopni spolupracovat při vedení hodiny, poskytují si vzájemně zpětnou vazbu a sdílejí své pedagogické postřehy, je to obohacení nejen pro žáky, ale i pro ně samotné,“ popisuje Andrea Vedralová.

Z dalších postupů se pak podle ní osvědčilo například kooperativní učení, kdy jsou žáci rozdělení do menších skupin například po třech až pěti dětech, a probírané látce se věnují společně, nebo vrstevnické učení, kdy jeden z žáků supluje roli učitele a svým vrstevníkům učivo vysvětluje, případně žáci studují novou látku společně.